Ono ani u těchto miniaturních psů by se nemělo zapomínat navýchovu. Spousta lidí si myslí, že když jsou malí, tak jsou i roztomilí ahodňoučcí, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že to jsou taky nejzákeřnějšípotvory. Kousanců od psů jsem schytala už několik, ale vždy to bylo odjezevčíka nebo jorkšíra. Stačilo buď jen projít kolem, nebo jít na návštěvu keznámým se psem, který zničehonic zapomněl, že vás roky zná. Nemluvě o tom, žeprávě jorkšíři si často dovolují na větší psy a majitelé z toho mají většinoulegraci (No není ten můj Maxík odvážný, když jde po tom vašem ovčákovi?), alekdyby tomu velkému psovi došla trpělivost a udělal z toho malého dropkajen hadr na podlahu, tak by páníčka humor asi přešel.

Přesně moje slova :-) Moje zkušenost je taková, že čím menší pes, tím větší problémy. A spousta z nich je způsobená špatnou nebo žádnou výchovou. Třeba moje teta má minijorkšíra...Agresivní pes, který nikdy nebyl trénovaný, nikdy nedostal, nikdy na něj nebyl zvýšen hlas, není socializovaný (na cizí psy útočí na potkání)... A vždycky ho tahá s sebou na návštěvy, což vede k tomu, že náš vychovaný a socializovaný boxer, který miluje ostatní psy a chce si hrát, musí být zavřený v chodbě, nebo přivázaný na zahradě, aby po něm neútočil ten jorkšír a náhodou mu neujely nervy...

A úplně nejvíc miluju, když na procházce vidím z dálky psa, uvážu si toho svého (k němu mám důvěru, že nic neprovede, ale nikdy nevíte co ten druhý pes), čímž dám najevo že nestojím o kontakt. V drtivé většině případů majitel velkého psa si svého taky uváže, nebo přinejmenším přivolá k noze, zatímco majitelé malých psů to mají na salámu. Pak řvou "nebojte se, ten je hodnej, ten mu nic neudělá" když vidím že dotírá na mého psa. Co ovšem nechápou je, že se nebojím o svého psa, ale o jejich, protože vím co ten můj v sebeobraně umí udělat. Protože v případě, že dojde na rvačku mezi dvěma psy, tak toho svého pustím z vodítka, aby měl plnou manévrovatelnost (opravdu nemám ani sílu, ani odvahu skákat mezi dva psy, co se perou).