Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stafbulíčci vedou v oblíbenosti mezi psy do 25 kilogramů

aktualizováno 
Žebříček psích plemen střední velikosti, kteří jsou u českých chovatelů momentálně nejoblíbenější, jednoznačně ovládají temperamentní teriéři. V první desítce zabodovali hned pětkrát, jeden mu dokonce vévodí.

Stafíci jsou trpělivá a klidná zvířata, což jsou ideální předpoklady pro praktikování canisterapie. | foto: Milan Nosek

Do kategorie středních psů se obvykle řadí plemena o kohoutkové výšce do 45 centimetrů a maximální hmotnosti 25 kilogramů. Taková zlatá střední cesta, tedy psi, které sice nestrčíte do kapsy, ale v pohodě se s vámi vejdou do bytu.

Žebříček vychází z počtu narozených štěňat zapsaných do plemenné knihy Českomoravské kynologické unie.

1.Stafordšírský bulteriér


Plemeno vzniklé ve Velké Británii spojením buldoka a anglického teriéra dělá často na nezasvěcené dojem ostrého a agresivního psa, ale stafbulíček, jak mu jeho čeští příznivci s oblibou říkají, miluje lidi a hlavně děti.

V zemi jeho původu mu přezdívají baby dog, tedy pes k dětem. A že tak opravdu funguje, potvrzují i čeští chovatelé (viz článek s videem zde). Je přátelský, inteligentní a vždy dobře naladěný, zkrátka ideální společník.

Stafbulíci jsou také ideálními psi pro canisterapii, a to i s dětmi, podívejte se:

Ovšem pozor, má velkou sílu a v genech zakódovanou bojechtivost vůči jiným psům a houževnatost. Proto je důležité být při výchově důsledný a laskavý a nepodporovat v něm agresi. Pak bude své rodině přinášet jen radost.

Trpělivost mají fenky stafbulů se štěňaty i s dětmi.

Trpělivost mají fenky stafbulů se štěňaty i s dětmi.

Je trochu tvrdohlavý a svéhlavý, ale učí se celkem snadno. Díky svému temperamentu potřebuje hodně pohybu, lidskou společnost a zábavu. S nadšením aportuje, přetahuje se nebo se věnuje psím sportům. Také rád plave, honí se za běžkami a vyloženě si užívá jízdu v autě. Je nenáročný na výživu a nepotřebuje žádnou zvláštní péči, ale nehodí se na chov v kotci, protože je velmi fixován na rodinu a nenarůstá mu teplá zimní podsada.

2.Border kolie


Borderka (více o plemeni zde) byla vyšlechtěna koncem 19. století na pomezí Anglie a Skotska (border = hranice) za účelem shánění ovcí do stád. A tento požitek jí stále můžete dopřát, a to i u nás (o možnostech pasení dobytka zde).

Borderky můžete začít učit pást opravdu v útlém věku. (Na snímku border kolie Misha 333261, majitelka Beáta Kaňová).

Borderky můžete začít učit pást opravdu v útlém věku. (Na snímku border kolie Misha 333261, majitelka Beáta Kaňová).

Je výjimečně inteligentní, temperamentní, obratná, vytrvalá, hravá a neustále dobře naladěná. S radostí zkouší psí sporty, vášnivě aportuje a využívá se i jako záchranářský pes. Hodí se výhradně pro aktivní lidi, protože potřebuje hodně pohybu, a pokud ji zaměstnáte pouze válením se na gauči nebo procházkou kolem paneláku, nebude šťastná. Po nějaké době bez intenzivní činnosti se z ní dokonce může stát nervózní až agresivní pes.

I když se snadno cvičí a udělá všechno, aby se svému pánovi zavděčila, kvůli její hyperaktivitě může být někdy výcvik obtížný. Nemá ráda dril, hrubost ani psychický nátlak. Se svou rodinou si vytváří pevné pouto, ale dobře vychází i s cizími lidmi, takže nebývá moc dobrým hlídačem. Je to typický pes, který štěká, ale nekouše. Borderka je otužilá a je možné ji celoročně chovat venku v kotci. Péče o srst je nenáročná, stačí ji jednou týdně pročesat.

3.Americký stafordšírský teriér


Plemeno vyšlechtěné ze stafordšírského bulteriéra, který přicestoval z Anglie do Ameriky společně s imigranty v 19. století, vzniklo pro psí zápasy. Proto je statnější a mohutnější. A stejně jako anglický staford (viz 1. místo žebříčku) je mylně podezírán z útočnosti a bojechtivosti, přestože takové chování hrozí pouze u nevychovaných dominantních psů, kteří skutečně mohou být nebezpeční a mít sklony k agresivitě. Z toho důvodu není americký staford vhodný pro psychicky nevyrovnané lidi, ani pro majitele začátečníky.

Americký stafordšírský teriér je u chovatelů v ČR  třetím nejoblíbenějším středním plemenem psů.

Americký stafordšírský teriér je u chovatelů v ČR třetím nejoblíbenějším středním plemenem psů.

Naopak při správné výchově je svému pánovi oddaným, přítulným a poslušným přítelem, který respektuje celou rodinu a užívá si i společnost dětí. Vůči cizím lidem je nedůvěřivý, ke známým se chová přátelsky.

Přes jistou tvrdohlavost se cvičí snadno, protože je inteligentní, nicméně zásadní mantrou výchovy a výcviku je důslednost. Je to velmi pohyblivý, čilý a zvídavý pes, který potřebuje neustálý kontakt se svým pánem. Pokud mu nevěnujete dostatek času, může začít vyhledávat vlastní zábavu.

4.Anglický kokršpaněl


Původem lovecký pes a slídič je inteligentní, dobře cvičitelný a velmi elegantní. Má věčně dobrou náladu, je optimistický, veselý, laskavý a má rád lidi.

Čtěte ve středu

Anglický mastif z chovu Radovana Rohovského.

Žebříček neoblíbenějších velkých plemen najdete 27. ledna v příloze MF DNES

Uvítá dlouhé procházky, koupání za každého počasí a nekonečné aportování. Je temperamentní, zvídavý a zvědavý, takže často chodí za pánem jako ocásek a je šťastný, když se kolem něj neustále něco děje.

Velmi dobře vychází s dětmi, rád si s nimi hraje a dokáže být něžný. Kromě dostatku pohybu potřebuje rozumný přístup k výživě, protože rád jí a tlustý kokr není hezký kokr. Je velmi chytrý a rychle se učí, ale umí být i tvrdohlavý. Pokud je jeho pán nedůsledný, umí toho mazaně využít.

Srst je nutné pravidelně česat a občas zastřihovat, zejména kolem uší, protože právě krásné dlouhé uši, nebo spíše zevní zvukovody, bývají často zdrojem zdravotních problémů. Zajímavé je, že záněty trápí spíše městské psy. Zkrátka kokr polehávající na gauči, který nemá šanci se pořádně vylítat, je smutný, nevrlý a někdy i nemocný.

5.Francouzský buldoček


Veselý, kamarádský a přítulný pes, který si rozumí s dětmi a rád dovádí (více o plemeni zde). Bez dlouhých procházek se však klidně obejde, proto je vhodný pro seniory a méně aktivní lidi. I proto, že nerad zůstává sám a vyžaduje pozornost; může také žárlit, když se mu pán dostatečně nevěnuje.

Fotogalerie

Vzhledem k jisté buldočí tvrdohlavosti potřebuje důslednou výchovu, která ovšem musí být láskyplná, citlivá a bez násilí. Jako trest na něj platí i zvýšený hlas, plácnutí novinami přes zadek už je vážné pokárání, kterým by se mělo šetřit. Buldoček dokáže být při prosazování svých zájmů vynalézavý, jeho pán by však měl vždy trvat na dodržování pravidel - pak pejsek zpravidla brzy rezignuje, protože pohodlí a bezproblémový život jsou pro něj prioritou.

Buldoček umí být i nebojácný. Jeden dokonce dokázal zahnat medvědy:

Je inteligentní, klidný, téměř neštěká, takže jakmile přece jen spustí štěkot, určitě na něco upozorňuje. Zato často „chrochtá“ a ve spánku chrápe, což způsobuje krátký čenich. Kvůli sklonům k obezitě by měl dostávat předepsané množství krmiva. Špatně také snáší extrémní teploty, ať už vysoké či nízké.

6.Border teriér


Obliba malého, radostného a inteligentního teriéra v posledních letech roste, především díky úžasné povaze. Je to přátelský, veselý a čilý společník, který miluje svoji smečku. Nechybí mu odvaha a temperament teriérů, je s ním však snazší pořízení než s většinou jeho příbuzných – bývá klidnější a poslušnější.

Štěně border teriéra

Štěně border teriéra

Z pohledu výživy a péče je nenáročný – hrubá srst ho chrání před nepřízní počasí a nedrží na sobě nečistoty, jen se občas musí upravit trimováním.

Border ovšem vyžaduje hodně pohybu a zábavy, ideálně hry s míčkem, dlouhé procházky a rozmanitou činnosti. Bude proto šťastný v rodině s kladným vztahem ke sportovním aktivitám. Ideální je pro něj dobře oplocený pozemek, aby mohl trávit dlouhé hodiny venku, ale zároveň neměl možnost podlehnout svému loveckému pudu, který je poměrně silný. V žádném případě se však nehodí do kotce, potřebuje intenzivní kontakt s člověkem. Dokáže se vcítit do lidské nálady i problémů, proto stále častěji nachází uplatnění jako canisterapeutický pes.

7.Samojed

„Neznám přítulnějšího a oddanějšího tvora, než jsou tito bílí ochočení vlci.“ Tak charakterizoval samojedy cestovatel Roald Amundsen. Název samojed nijak nesouvisí s jídlem (více o plemeni zde). Toto staré plemeno bylo pojmenováno podle sibiřského kočovného kmene Samojedů a používá se pro něj i původní ruské jméno samojedskajasabaka.

7/ Samojed

Jeho obličej je charakteristický šťastným úsměvem se zvednutými koutky, který nikdy nemizí a vystihuje povahu svého nositele. Je to dobromyslný, veselý a zcela nekonfliktní pes, třebaže někdy trochu tvrdohlavý. Sice mu nevadí nízké teploty, takže může žít bez problémů celoročně venku, ale zavřený v kotci být nesmí, utrpěla by tím jeho rozverná rošťácká povaha. Aby byl šťastný, potřebuje totiž být nablízku své rodině.

Dříve se využíval jako strážce sobích stád, a nejen proto vyžaduje hodně pohybu. Nejlépe ve formě saňových sportů, které miluje, nebo alespoň dlouhých procházek či volného výběhu na zahradě. Dlouhá hustá srst je samočisticí, ale je potřeba ji několik minut denně kartáčovat.

8.Německý lovecký teriér


Takzvaný jagdteriér (o plemeni více zde) je vedle českého teriéra jediným kontinentálním teriérem, který se uplatnil jako lovecký pes. A je to lovec každým coulem, jako společenské plemeno se příliš neosvědčuje.

Německý lovecký teriér

Německý lovecký teriér

Německý lovecký teriér je odvážný, vytrvalý, aktivní a velmi temperamentní pes. Má téměř nevyčerpatelnou zásobu energie a rád se bude věnovat jakékoli aktivitě, od plavání po horské túry. Nejvíce mu ale vyhovuje lov, protože výborně stopuje a skvěle se hodí pro norování. Když nemá dostatek pohybu, kompenzuje to obvykle hrabáním a zahrabáváním věcí. Díky silnému loveckému pudu má sklony pronásledovat rychle se pohybující objekty, tedy i cyklisty nebo zvířata. A protože je tvrdohlavý a dominantní, potřebuje pevnou ruku; ideální je pro zkušené myslivce, kteří mu mohou dopřát dostatek příležitostí k uplatnění.

Může žít celoročně v zatepleném kotci, ale se svým pánem potřebuje častý kontakt, je to jediný vůdce, kterého uznává. Je-li dobře vychovaný, chová se k celé rodině přátelsky, je spolehlivý a snadno zvladatelný.

9.Foxteriér


Známe dvě variety foxteriérů, drsnosrstého a hladkosrstého. Dnes jsou oficiálně považovány za dvě různá plemena, předky a využití však mají společné. Nejslavnějším českým drsnosrstým foxteriérem je Dášeňka Karla Čapka.

Hrubosrstý foxteriér

Hrubosrstý foxteriér

Foxteriér byl vyšlechtěn pro lov jezevců, tchořů a další škodné. A také ke štvaní lišek, odtud jméno liščí teriér. Díky tomu je ostražitý, nebojácný a bystrý. Dnes zastává mnohem častěji roli přátelského společníka, který skvěle vychází s dětmi, doporučuje se však spíše zkušenějším chovatelům, kteří dokážou zkrotit jeho temperament a vlastnosti typické pro teriéry. Je nutné se mu věnovat a nenechat ho zahálet, jinak by mohl mít sklony k agresivitě či hyperaktivitě. Uspokojíte ho ale dlouhými procházkami a hrou s míčkem.

Je výborný hlídač, který každé nebezpečí ohlásí štěkotem. Pokud jde o péči, za náročnějšího je považován drsnosrstý foxteriér, který kromě pravidelného kartáčování potřebuje i několikrát ročně trimovat. Jeho srst ale výborně chrání před chladem a deštěm.

10.Německý křepelák


Už podle jména je zřejmé, že křepelák je lovecký pes, který stopuje nejen ptactvo. V rodné zemi se stále využívá hlavně k tomuto účelu, u nás a jinde v Evropě bývá mnohem častěji milým rodinným společníkem. Křepeláci jsou klidní, přítulní, poslušní a díky vysoké inteligenci se navíc celkem snadno cvičí, takže jsou vhodní i pro začátečníky.

Německý křepelák

Německý křepelák

Svou rodinu zbožňují, hezký vztah mají i k dětem, a aby byli spokojení, potřebují blízkost své smečky. V domácím prostředí jsou ostražití a bedlivě hlídají. Překypují hravostí a energií, takže je nutné jim dopřát hodně pohybu – ocení dlouhé procházky i různé psí sporty, ale protože jsou to především vášniví lovci, nejvíc je bude bavit (kromě lovu) aportování. V každém případě je třeba počítat s jejich loveckým pudem. Díky mírumilovné povaze se však dobře hodí i na canisterapii. Srst vyžaduje pravidelné kartáčování, pro lov a pohyb na sněhu se mezi prsty krátce zastřihuje. Choulostivé bývají uši, v nichž můžou vzrostlé chlupy způsobit zánět.

Autoři:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.