Jak vypadá
. Zajímavosti a rady
|
Některé houby sice nejsou napsány v seznamu chráněných druhů, ale i tak zasluhují ochranu. Patří mezi ně právem i hřib medotrpký, který je teplomilný a tudíž roste v teplých oblastech a to ještě velmi vzácně. Dobrou zprávou ale je, že lokalit, kde na tento krásný hřib můžeme narazit, neustále přibývá. Může za to zejména globální oteplení. Klobouky jsou 6 - 20 cm široké, v mládí polokulovité, s podvinutými okraji, později sklenuté až polštářovité, bělavé nebo šedookrové, naspodu se žlutými až žlutoolivovými, po doteku modrozelenajícími póry a žlutavým, kyjovitě řepovitým, dole kořenujícím, 4 - 12 cm dlouhým a 3 - 6 cm širokým třeném, v horní části obvykle se síťkou; bledě žlutá dužnina na řezu modrá, chuť je nahořklá. Výtrusy jsou olivově hnědavé, hladké, vřetenovité, 10 - 16 x 4 - 6 um velké.
Kde a kdy roste
Hřib medotrpký roste vzácně v létě a počátkem podzimu (červenec až září) v listnatých a smíšených lesích, někdy také v parcích, v oblasti teplomilné květeny, hlavně pod buky, duby, habry ap.
Hřib medotrpký je další z rodiny modrajících hřibů, které jsou sice oku velmi lahodící, avšak po ochutnání zcela nepoživatelné. Je, pro svou odporně hořkou chuť, nejedlý.
