Na rozdíl od dalšího pomocníka, elektrické vrtačky, kde v poslední době převládá provedení s akumulátorem, u pil stále vede v oblibě provedení s běžnou šňůrou do zásuvky. Je to nejen tím, že pro řezání je potřeba velkého výkonu, ale i tím, že se většinou vyrábějí spíše v provedení pro profesionály. Tomu odpovídá i cena, která pak přesahuje částku deseti tisíc korun, což většinu kutilů odradí.
Přímočará (kmitavá) pila
Doménou přímočaré pily je schopnost provádět křivkový řez. Jednotlivé modely se liší výkonem, ten se obvykle pohybuje kolem 500 W, pily, které mají přes 600 W, lze zařadit v hobby třídě ke špičce. Od výkonu se odvíjí i maximální tloušťka dřeva, které lze řezat. U nejslabších přístrojů to může být 65 mm dřeva a 3 mm kovu, nejsilnější zvládnou devíticentimetrový trámek a osmimilimetrový ocelový profil.
S vyšší třídou se pojí i větší vybavení. Zatímco nejlevnější modely za tisícovku jsou určeny k občasném uříznutí kusu prkna, vážnější zájemce o pravidelnou práci v dílně by se měl poohlédnout po vyšší kategorii, která přinese větší komfort práce.
Pily jednotlivých značek se liší systémem upínání pilového listu. Například vynálezce kmitavé vrtačky, výrobce Bosch, u svých výrobků propaguje systém upínání SDS, kde se vložení a vyjmutí listu děje stiskem jediného tlačítka, list sám vypadne. To má tu výhodu, že při vyjímání řezáním rozžhaveného listu nehrozí popálení. Tyto listy se označují písmenem T. Další se jmenuje U (univerzální), mezi další patří systémy Makita a Fein. Liší se tvarem a systémem upínání do stroje, určitě je vhodné hledat výrobek s co nejjednodušším systémem upínání bez použití šroubů.
Kvalitní přímočaré pile by neměl chybět ani antivibrační systém, který "zklidní ruku“ a přispívá k přesnějšímu vedení řezu. K tomu může pomoci i další vychytávka: na trhu najdete i pily se zaměřovacím laserovým paprskem, který pomáhá přesně sledovat naznačenou čáru řezu. Hodí se i systém ofuku cesty řezu odstraňující z povrchu dřeva hromadící se piliny a možnost nastavení úhlu řezání jako u pokosové pily - i když v tomto případě jde spíše jen o doplňkovou a méně využívanou funkci.
Důležitým parametrem, který je třeba hlídat, je takzvaný rozkmit, u některých značek se označuje jako orbitální pohyb listu. Tato funkce je důležitá v tom, že při dělení silných materiálů není zdvih listu takový, aby zuby "vytáhly“ všechny piliny ven z řezu. Pokud se list při zpětném pohybu mírně oddálí od původní roviny, piliny vypadnou a nehrozí jeho ucpávání, což by vedlo k přehřívání listu.
Protože je třeba při řezání pilu pevně držet, měl by si každý při nákupu vyzkoušet, zda se mu dobře drží, výhodou je pogumovaná rukojeť. Leváci zase ocení, když je možno aretovat spínač motoru z obou stran.
Okružní pily
Zatímco přímočará pila je hvězdou křivek, okružní pila je vhodná na dlouhé rovné řezy. Rozpětí výkonu se v hobby třídě pohybuje zhruba mezi 600 a 1400 watty podle toho, jak hluboký řez bude třeba provádět.
Už z provedení bývá poznat, k jakému účelu bude pila sloužit: malé a lehké pily mívají plastový kryt kotouče, váží dva a půl kilogramu a koupí se za ceny kolem 2 000 korun, výkonné typy atakující profesionální třídu váží (i stojí) alespoň dvojnásobek, kryt bývá z hliníku.
Vyšší řada bývá také vybavena regulací otáček a hlavně elektronikou, která udržuje stejnoměrné otáčky při rozdílném zatížení během řezání. Navíc umožňuje pozvolný rozběh kotouče, tepelnou ochranu proti přetížení – při přehřátí se motor vypne. Některé modely opět používají laser.
Praktickou pomůckou je i aretace takzvaného pilového vřetene, která se uplatní během výměny kotouče. Na rozdíl od nejnižších levných řad, kde se musí kotouč proti otáčení zajistit například kusem dřeva, zde se jednoduše jednou rukou zmáčkne knoflík aretace, druhou se pak imbusem vytočí šroub upevňující kotouč. Nastavení úhlu sklonu řezu bývá samozřejmostí i u těch nejlevnějších modelů.
Bezpečnostní zásady1. U řezacího elektrického nářadí hrozí nebezpečí zranění pilovým listem, a to jak v klidu, tak za chodu. |
