30. června
Kiburi začíná kolem sebe šermovat rukama. Zatím se sice žádných předmětů cíleně nechytá, ale pilně na tom pracuje. Moja už je zase ve své kůži. Stále si půjčuje Kiburiho, jenže ho chce vozit na zádech, což on ještě neumí. Ostatní je neustále sledují a hlídají, jestli ho Moja neupustí nebo nějak nešikovně nevezme.
28. června
Malí kotulové už lítají ve výběhu jako malá torpéda, teplo a sluníčko se jim zjevně velice líbí. Malý pásovec utěšeně roste – už je jak menší pomeranč.
Moja byla o víkendu trocho přešlá, ani nechtěla moc jíst – zřejmě jí rostou zuby.
24. června
Dnešek nám přinesl opravdu velkou radost – konečně se narodilo mládě guerézám. Šťastnou matkou je samička Lucie. Však už bylo na čase – nejdřív to vypadalo, že si z nás dělá legraci, pak že porodí snad paterčata. Břicho měla jako pumlíč. Teď si říkáme, jestli ona nečekala na hezké počasí. Předtím bylo zima a deštivo, teď je konečně léto. Lucie se i s mládětem uchýlila do hustě olistěné koruny stromu, takže jen občas zahlédneme bílou hlavičku. "Tetička" Lomela je tam s nimi a občas si miminko půjčuje, tomu se to ale nelíbí a hlasitě vříská, dokud si ho zas nevezme máma. Lomela je zřejmě také březí, ale rodit bude až někdy později.
11. června
Jsou hrozná vedra. Gorily většinou polehávají a odpočívají, jen Moja a Tatu jsou zřejmě neunavitelní. Dneska mají obzvlášť aktivní den, honí se a řádí.
K poměrně významné události dnes došlo v zázemí pavilonu. Měli jsme tu dva samce lvíčků zlatohlavých. Jeden odešel a místo něj přišla nová samička. Využili jsme toho, že oba byli po transportu trochu vykulení, a hned jsme je spojili. Samička po chvilce zalezla k samečkovi do boudy a teď už se od sebe nehnou.
10. června
Dnes si Kamba vůbec poprvé půjčila Kiburiho. Opatrně ho chovala, sedla si s ním na špalek a vypadala velice spokojeně. Po chvíli ho bez protestů a velice něžně předala mámě. Zato Moja má zjevně pocit, že bráška je už dost velký, a tak s ním vyvádí neplechy. Kiburi to chvíli snáší, ale když má sestřiny péče dost, rozkřičí se ze všech sil a Kijivu ho přijde ihned zachránit.
8. června
Kiburi dělá pokroky – už sedí, každou chvíli šátrá rukou ve vzduchu a snaží se něco "ulovit". Když si s ním Kijivu sedla k mřížím, měl tendenci se jich chytit, ale ještě je přece jen slabý.
3. června
Gorily začínají zase normálně baštit. Dokonce si chodí do výběhu na trávu, i když vzhledem k dešti a chladnu se jim venku moc nelíbí.
Moja a Shinda už se zaběhly v roli tetiček, pravidelně pečují o Kiburiho. Ten dělá pokroky – s důležitým výrazem bedlivě všechno pozoruje a tiše si to pro sebe komentuje. Měl spíš místo "hrdý" dostat jméno "upovídaný".
V zázemí nás dnes ráno čekala radost - objevili jsme maličkého pásovce kulovitého. Samici jsem oddělili už při prvním podezření na březost. V posledních dnech byla nevrlá, a tak jsme všichni doufali, že opravdu čeká mládě. Malý pásovec je velký jako mandarinka, ještě trochu růžový a má dosud pružný krunýř, ale jinak je to dokonalá miniatura své obrněné matky. Otec je nadále v expozici v pavilonu. Vyměňovali jsme vrstvu borky, ve které si nadšeně razí tunely.
