Naděje pro Dja a pro gorily
Djoum, neděle 11. července 2010: "African dream is over, africký sen skončil," byla první slova, která jsem slyšel po příletu do Kamerunu. Ve fotbalovém mistrovství světa byl právě vyřazen poslední zástupce černého kontinentu.
Jsme však v zemi, kde fotbal je největším náboženstvím, a tak i dnešní "evropské" finále Kamerunce mimořádně zajímalo. Ovšem až na Stéphana. V televizi už hodný čas běžel přímý přenos zápasu mezi Nizozemím a Španělskem, ale Stéphane mu nevěnoval nejmenší pozornost a zapáleně vyprávěl o své práci a o Dja.
Madjaye Stéphane Marel je velitelem djoumské jednotky ecoguards. Vysoký vyhublý chlapík, který spoustu času tráví v džungli, který ví, co a proč dělá, a který nepostrádá charisma. Myslím, že bez něj by ecoguards v Djoumu byli tak trochu jako zmatené hejno kuřat.
To hlavní, co jsme se od Stéphana dozvěděli, nebyly ani tak informace o hlídkování v lese nebo o zásazích proti pytlákům, nýbrž o jeho plánu přitáhnout do Djoumu a do pralesů Dja turisty.
Ti sem zatím nepřijíždějí nikoli proto, že ubytovna Tristar je příšerná a restaurant na náměstí ještě horší - koneckonců spousta jich vyhledává nevšední zážitky -, ale hlavně z toho důvodu, že se de facto nejde dostat do pralesa a spatřit zvířata, která v něm žijí.
Stéphane proto u mýtiny asi patnáct kilometrů od Djoumu, na niž denně vycházejí pralesní sloni, buvoli, antilopy bongo a další zvířata, nechal vybudovat pozorovací plošinu. Přišla na necelých dva tisíce euro, tedy nikterak horentní sumu. Dalším krokem bude vylepšení cesty k pozorovatelně. Na to už měl Stéphane přislíbené prostředky z projektu Ecofac financovaného Evropskou unií, jenže ukončení tohoto projektu v Kamerunu ho o ně připravilo. Stéphane se však nevzdává a snaží se je získat jinde.
Zní to možná jako bláhovost, ale v jiných částech Afriky něco podobného už dlouho a velmi úspěšně funguje.
První turisté, kteří se tady objeví a dají lidem v Djoumu vydělat, začnou měnit jejich pohled na svět. Místní hoteliéři, restauratéři, průvodci a obchodníci si postupně uvědomí, že cizinci přijíždějící za pozorováním zvířat a silnými zážitky mohou být jejich zlatým dolem. Začnou zlepšovat své služby a investovat, přičemž pytláci budou pro jejich podnikání nejhorší hrozbou a strážci přírody nejvýznamnějším spojencem. Pytlačení a konzumace bushmeatu se časem stanou společensky nepřijatelnými...
Ano, turisté jsou nadějí pro Dja i pro gorily. A Stéphane se svými plány i činorodostí je pro mne důkazem, že skutečně důležitý africký sen o soužití lidí a divoké přírody ještě může dojít naplnění.
První fotky od strážců
Jak pracovat s počítačem, s fotoaparátem, se satelitním telefonem a také jak postavit dva různé typy stanů. Odpolední rychloškolení pro strážce dokumentoval jeden z nich - Jean Paul Awono.
Na cestě do Yaoundé
Pondělí 12. července 2010: "Doufám, že cesty nejsou příliš rozbahněné," psala nám kolegyně během jedné z našich předchozích cest. To byla ovšem doba sucha a její obavy, zejména když jsme zrovna jeli po asfaltce z Doualy do Limbe, neměly opodstatnění.
To cestou z Djoumu na Yaoundé je to teď, v době dešťů, jiná káva...
Podívejte se na video, takto vypadala původně pohodlně sjízdná cesta.
