"Občas zafunguje lidský faktor či souhra okolností a nějaké to drobné zvíře se skutečně dostane ven. S odstupem času jsou to spíše humorné epizody," říká vedoucí zoo úseku na Svatém Kopečku Libuše Veselá.
Zoo nabízí uprchlíka Šimpyho, do své tlupy už nesmí |
"Musím ale zaklepat, že se to nikdy netýkalo například žádné nebezpečné šelmy. Zajištění jejich výběhů je skutečně velmi důkladné. Neustále ho kontrolujeme," zdůrazňuje Veselá.
S nechtěnou pomocí jednoho z ošetřovatelů se obyvatelstvo lesa na Svatém Kopečku před lety na chvíli rozrostlo o šest mangust žíhaných. Ošetřovatel drobným šelmičkám, které se ve své africké domovině živí hlodavci či hmyzem, v jejich výběhu měnil budku.
Mangusta žíhaná
"Zkontroloval, zda v ní nejsou, a zašel si na multikáru pro novou. Starou budku naložil, měl za to, že je prázdná. Neuvědomil si, že mu tam mezitím nalezly zpátky," líčí pobaveně Veselá. "Mangusty z ní tak začaly vyskakovat a rozutíkaly se po lese."
Lidé ze zoo je tam poté nějakou dobu potkávali, postupně se však všechny podařilo pochytat. "Zvířata obecně většinou neví, co si s volností počít, a ráda se vrací do výběhu, kde mají nachystané jídlo," doplňuje mluvčí zoo Hana Labská.
Tato poučka ovšem neplatí vždy. Dvouletou nepřítomností v zoo to potvrdila samička urzona kanadského. Mezi své soukmenovce se vrátila letos na jaře.
Urzon kanadský
"Je to stromový druh dikobraza, který rád leze až na konce větví. Kvůli tomu nám tak jeden jejich pár utekl. V noci je při bouřce sfoukl vítr, dopadli mimo výběh," popisuje Labská.
Samce našli její kolegové na druhý den v areálu zoo, samička se však dostala mnohem dál. "Naše hledání bylo neúspěšné, až za dva roky nám volali z vojenského prostoru Libavá, že pod tankem mají divné zvíře. Tak jsme si ho nechali popsat a bylo jasné, že to je naše samička urzona," doplňuje Veselá. "Vzápětí byla zpět a nyní má dokonce další mládě."
"Samci mravenečníka čtyřprstého jménem Dart se nelíbilo, že jsme ho oddělili od jeho březí samičky, a tak si silnými drápy v noci rozpletl kousek pletiva výběhu," začíná s popisem dalšího útěku Labská.
Mravenečník čtyřprstý
"Několik dnů jsme ho v zoo hledali i s pomocí loveckých psů, ale bez úspěchu." Jedinou stopou, kterou v září roku 2006 zoo měla, bylo svědectví dětí z nedalekých Samotišek. "Řekly, že viděly kolem hřiště běžet nějakého divného pejska," vybavuje si Labská.
Lidé po měsících zahlédli na Libavé makaka Tatina |
Pátý den přišla o Dartovi další zpráva. Mravenečník dvěma ženám u Pohořany přeběhl před autem.
"Objevili jsme ho vzápětí poblíž na vysokém smrku, zhruba 5 kilometrů vzdušnou čarou od zoo. Jeho chovatelka se k němu dostala na vysokozdvižné plošině," uzavírá Labská. Dnes je Dart otcem dvou mláďat.
V lednu 2007 zoo zaměstnal útěk tří bílých vlčat, která tehdy s dalšími dvěma mláďaty vlka kanadského přicestovala z Německa. V novém domově však byla neklidná, a tak si skrze pletivo prokousala cestu ven. "Dvě z nich se dostala jen do sousedního výběhu, odkud jsme je okamžitě zahnali zpátky," popisuje Veselá.
Vlk arktický
Pátrání se rozběhlo okamžitě, vedení zoo však muselo nechat celý areál na Svatém Kopečku zavřený. "Nikomu se samozřejmě nic nestalo, třetí mládě se pak samo druhý den brzy ráno vrátilo do výběhu," uzavírá Veselá.
"Rozhodně to není tak, že by nám tady utíkala nějaká nebezpečná zvířata. Jejich výběhy jsou velmi důkladně zabezpečené a pod neustálou kontrolou," dodává.
Dalšími ze seznamu útěkářů jsou dva mladí samečci tamarína vousatého. Neuniklo jim, že po výměně větví na šplhání zůstala v pletivu malá díra. "Jednoho jsme chytli hned u výběhu, druhý se však dostal až na vrcholek smrku u našeho rybníčku pro vodní ptactvo," řekla Labská.
Tamarín vousatý
Ošetřovatelům však šlo tehdy i o čas, neboť tamaríni sice pocházejí z tropické Jižní Ameriky, ovšem pro svůj útěk si vybrali březnový den, kdy zrovna mírně chumelilo.
"Pomohli nám již osvědčení hasiči. Vylezli na strom, zatřásli korunou a opička skončila v odchytové síti," popisuje záchranu mluvčí zoo.
Až uspávací střela pomohla zpět do výběhu rysovi, který nechtěl zůstat pozadu za svojí partnerkou. "Ta zde lezla na stromy, pro rysa ale netypicky vysoko," vypráví Labská. "Také to zkusil, ale nevěděl, jak dolů."
Rys, kterého veterináři museli uspat po čtyřech dnech na stromě.
Zvíře na větvi strávilo čtyři dny a hrozila mu dehydratace. Řešením byla uspávací střela. Chovatelé plánovali, že rys spadne do záchranné plachty. "Usnul ale přímo na stromě, hodinu jsme tam stáli se zakloněnou hlavou," vypráví Labská.
Dolů téměř probuzeného rysa dostala až veterinářka, která za ním vyjela na plošině. "Sama se přitom bojí výšek. Ovšem za rok si to se stejným rysem u stejného stromu zopakovala," dodává s úsměvem Veselá. "Kmen jsme potom pobili plechem."
