Byla hodně vrtošivá a taky mlsná, paličatá, nálady se u ní občas střídaly, ale to už k pokročilému věku prostě patří. A žirafa Berta z pražské zoo měla na nějaké ty stařecké rozmary nárok, vždyť byla českou žijící rekordmankou - bylo jí třiadvacet let.
Žirafa Berta(25. 3. 1988 - 12. 1. 2012) Do pražské zoologické zahrady přišla Berta ze zoo v Kolíně nad Rýnem 3. listopadu 1988. Bývala to labužnice, nerozpakovala se dokonce ujídat ostatním žirafám nejlahodnější kousky přímo z tlamy. Berta bývala vůdčí samicí, proto se chovala poněkud panovačně. Byla tak sebevědomá, že neváhala odstrčit vůdčího samce Johana, pokud jí stál v cestě. A pětimetrový samec jí také pokorně uhnul. Ošetřovatele respektovala, dokázala přijít i na zavolání, ale muselo se jí chtít. Byla prostě paličatá a umíněná. Zoo ji musela kvůli několika zdravotním neduhům včera ráno uspat. |
Jenže ve středu ráno museli veterináři skončit Bertino vleklé a bolavé trápení. "Měla těžkou artritidu kyčelních kloubů, už nedokázala stát na levé zadní noze," sklesle líčil ředitel zoo Miroslav Bobek a doplnil: "Bylo to pro ni opravdu utrpení. Museli jsme ji uspat."
Berta byla opravdová osobnost. Léta a léta bývala tahle žirafí dáma vůdčí samicí stáda, však také v Praze žila dobrých dvaadvacet let. "Přišla v jednom roce ze zoo v německém Kolíně. Za tu dobu porodila jedenáct mláďat, už se narodilo i několik jejích vnoučat," říká ředitel. To nejdůležitější se však nedá spočítat, zvážit ani změřit: to je citový vztah, který měli k Bertě zaměstnanci.
Hlavní ošetřovatelka žiraf Kateřina Pechrová se se smrtí stařičké svěřenkyně smiřovala jen těžko. "Jsem moc smutná, i když už jsem dlouho tušila, jak je na tom Berta špatně," hlesla jen.
Přitom už v létě sužovaly dřív vitální Bertu zdravotní potíže. "Pořád to ale nějak zvládala, jenže pak už začala být apatická, přestala dokonce jíst. Veterinář Roman Vodička jí musel předepsat i analgetika," popisoval ředitel Miroslav Bobek trudné poslední týdny.
Aby bylo jasno, pokud ředitel o Bertě řekl, že ztratila zájem o potravu, znamená to, že ji už život opravdu bolel. Protože ona si jinak své dny ve výběhu skutečně vychutnávala - v pravém smyslu tohoto slova.
"Je to až taková labužnice, že občas vytahuje nejchutnější sousta ostatním žirafám z tlamy," ukazovala Kateřina Pechrová ještě loni v srpnu, kdy se sice pohublá, ale pořád čilá žirafa snažila připravit o velkou šťavnatou větev o dost statnější kolegyni.
Tvrdohlavá a vzorná matka
Ono vyjít s Bertou bylo občas náročné nejen pro další členy žirafího stáda, ale také pro ošetřovatele. "Je to pořádně vrtošivá žirafa," říkala ošetřovatelka laskavě, zatímco uklízela její ustájení.
Věkovitá samice už před půl rokem měla nárok na mimořádný režim. Zatímco mladší kusy se proháněly po venkovním výběhu, Berta relaxovala v pavilonu a zvědavě nahlížela pečovatelům pod ruce. Co kdyby před ní náhodou utajili nějakou lahůdku?
"Berta je sice tvrdohlavá, sebevědomá a docela flegmatická, díky tomu je ale také vzorná matka," pochválila Kateřina zasloužilou samici, díky níž má zoo ve stádu třeba samici Elišku. A aby život v pavilonu Africký dům nebyl tak truchlivý - Eliška zanedlouho porodí další Bertino vnouče.
