Nově vzniklé situace využila Julie Smithová z Cowdenu nedaleko Edenbridge v hrabství Kent jižně od Londýna. Protože sama vlastní slepice a umí se o ně dobře postarat, začali se na ni nejprve obracet sousedé s prosbou o pomoc. A když se rozneslo, že Julie to se slepicemi umí, byla z toho služba i internetové stránky. Netrvalo dlouho a Juliina oblíbenost přilákala i reportéry BBC.
"Hodně lidí se mne zpočátku ptalo, co se slepicemi, když chtějí odjet na dovolenou. Teprve po čase mi došlo, že by z toho mohlo vlastně být takové malé podnikání," řekla Smithová pro agenturu Reuters.
Sama má 13 slepic. Dům s pozemkem není nijak velký, takže své podnikání nemůže nijak přehnaně rozšiřovat. Když se ale podíváte na její stránky, vidíte, že její doménou je exkluzivní péče o slepice. Za klec s výběhem si účtuje 7 liber za noc, na oplátku ale nabízí takřka mateřský přístup a péči, včetně spolehlivé veterinární péče v případě potřeby.
"Myslím, že lidi ke mně dávají slepice do opatrování, protože vědí, že jim věnuji individuální péči a jednám s nimi jako s vlastními," tvrdí Smithová.
Každý kotec, do něhož mohou být umístěny maximálně čtyři slepice, má tři metry čtvereční. Snesená vejce majitelka penzionu sbírá a majitelé je dostanou po ukončení pobytu. Slepice několikrát denně dostávají čerstvou zeleninu, občas je majitelka hotelu vezme i na procházku.
Juliin vztah ke slepicím je zřejmý už při studování jejích internetových stránek. O kuřatech a slepicích ví téměř vše a neváhá se o to podělit se svými klienty. Tak se tu například dozvíte, že srdce kuřete bije až 255krát za minutu, či že nejbližším příbuzným tyrannosaura rex je právě kuře. Anebo to, že kuřata utíkají rychlostí devět mil za hodinu. Kromě několika plemen platí pravidlo, že kuřata s bílými ušními lalůčky snášejí bílá vejce, s červenými hnědá.
