Ideální pro chov strašilek i pakobylek je skleněné terárium s drátěným nebo děrovaným víkem, na dno přijde substrát, někdo doporučuje i obyčejné kuchyňské utěrky. Terárium - odborně se mu říká insektárium - by mělo být dlouhé i vysoké alespoň jako trojnásobek těla dospělé samice, které jsou větší než samci. Hmyz ocení dostatečný prostor k životu hlavně při svlékání.
Strašilka na samolepcePrávě samolepku strašilky (a s ní i dalmatinského zakrslého králíka) najdou čtenáři čtvrteční MF DNES v novinách. Samolepky se lepí do sběratelského alba, které můžete spolu s prvními 12 samolepkami získat za dvacetikorunovou SMS (podrobnosti ZDE). Stále ještě si také můžete objednat zvýhodněné šestitýdenní předplatné MF DNES, se kterým získáte jak album, tak kompletní sestavu samolepek (ZDE). |
Strašilky pocházejí z tropických a subtropických oblastí, nejvíce druhů žije v jihovýchodní Asii a Jižní Americe, další v Africe, Austrálii, Severní Americe dokonce i v jižní Evropě. Jsou jich tisíce druhů, mají rozmanité tvary, barvy i nároky na péči, které by pro vás měly být při výběru rozhodující.
Ideální je oslovit zkušeného chovatele, který vám na začátku s péčí poradí, spoustu odkazů na ně najdete na webu. Naštěstí má většina běžně chovaných druhů minimální nároky, takže jsou strašilky vhodné i jako tzv. startovací zvíře pro děti (více informací zde). Navíc dětem nijak nemohou ublížit, což bohužel naopak neplatí - je tedy třeba dětem zdůraznit nutnost opatrného zacházení.
Vybírat je u strašilek opravdu z čeho i velikostně: některé strašilky mají tři centimetry, jiné dorůstají až dvaceti centimetrů. Všechny ale patří mezi býložravce, takže se živí výhradně rostlinami. V našich podmínkách se řada druhů spokojí s listy ostružiníku, maliníku, břečťanu, jiným vyhovuje zlatice, šeřík, zimolez nebo třeba kapradí.