Klasické stavítkové vložky vycházejí z principu, který patentoval již v roce 1788 Robert Barron a posléze v roce 1844 vylepšil Robert Yale. Je tedy logické, že ani s mnohými vylepšeními nemůže takto starý mechanismus dokonale odolávat například povětrnostním vlivům nebo znečištění.
"Těmito zámky je podle odborných odhadů vybaveno přes 80 procent tuzemských objektů," uvádí Luboš Dvořák, přední český konstruktér bezpečnostních zámků ze společnosti Tokoz. "Bohužel právě tyto zámky jsou velmi náchylné k zásekům mechanismu. Pružinky, které jsou nezbytné k jeho bezchybnému fungování, se mohou zanést nečistotami nebo zamrznout. Zámek pak neodemknete, nebo naopak nezamknete."
Správné ošetřování starých zámků navíc není úplně jednoduché. Vložky pracující na principu pružinových stavítek totiž není možné promazávat běžným olejem. I velmi řídký olej se totiž může spojit s nečistotami a vytvořit uvnitř zámku lepivou směs, která mechanismus naopak uškodí.
Pak je nutné zámek složitě rozebrat. Pokud dojde k zaseknutí zámku mrazem, je možné pokusit se mechanismus nahřát. I takový zámek je však zralý na výměnu, protože vlhkost se do něj může znovu dostat a opětovně zamrznout. K mazání je vhodnější používat roztoky na bázi tzv. lithného mýdla. Je to plastické mazivo, které odolává silným mrazům.
Proti zasekávání jsou podstatně odolnější moderní cylindrické vložky. "Fungují totiž na bázi cylindrických otočných stavítek," vysvětluje Dvořák. "Montují se jak do dveří, tak do visacích zámků, a odolají extrémním vlivům počasí. Pro české podmínky, kde se prašná léta střídají s mrazivými zimami, jsou ideální."
Jak ošetřit zámky s pružinovými stavítky na zimu a čemu se naopak vyhnout:
|
