Existují totiž druhy, které jsou na soužití s člověkem naprosto závislé. Jednoduše proto, že na lidských stavbách hnízdí, jinde to neumí. Necitlivé rekonstrukce, které tuto skutečnost neberou v úvahu, je často o všem o možnost hnízdění připravují.
Česká společnost ornitologická (ČSO) se aktivně snaží o ochranu hnízdišť ptáků na budovách již 10 let. Jako tzv. vlajkový druh vybrali rorýse obecného, který se stal Ptákem roku 2004 (jak potřebuje chránit rorýs, čtěte zde). Postupně se ornitologům podařilo prosadit některá technická řešení na ochranu jeho hnízdišť, vytvořit metodický materiál pro úředníky a zvýšit právní povědomí stavebních společností i samotných vlastníků domů. Ochranu ale potřebují i další druhy.
Je načase chránit jiřičky, k lidským obydlím patří
Od loňského roku mohli ornitologové díky grantové podpoře pražského magistrátu zaměřit svou pozornost i na jiřičku obecnou, další ryze synantropní druh.
"Dá se říci, že jiřičky jsou na člověku zcela závislé, a to už od konce 19. století. Dnes hnízdí 100 % našich jiřiček na lidských stavbách," říká Lukáš Viktora z ČSO. Jenže rekonstrukce a zateplování panelových domů, spojené často se zasklíváním lodžií a výměnou původních oken za plastová, zpravidla znamená zánik hnízdišť.
Podobně jako rorýsi jsou i jiřičky na své hnízdiště silně fixované a jen obtížně si za zaniklé hnízdiště hledají náhradu. Což není jediný problém. Kromě otázky, kam hnízdo postavit, musí řešit, z čeho jej postavit. "Bláta, které ke stavbě svých hnízd nutně potřebují, je dnes ve městech nedostatek," vysvětluje ornitolog.
Když už se stane, že místo vhodné pro stavbu hnízda takové zůstane i například po zateplení, je opatřeno moderní fasádní barvou. "Ta už dnes neobsahuje tak vysoký podíl vápna a cementu, takže je méně nasákavá. Výsledek je pak často žalostný. Hnízdo poté, co do něj jiřičky nakladou vejce nebo v něm povyrostou mláďata, jejich váhu neudrží a padá," popisuje problém Viktora. Proto také ornitologové budou ve spolupráci s výrobci nátěrových hmot hledat funkční a ekonomické řešení.
Problémem nejsou jen rekonstrukce, lidem vadí i trus
Mnohde lidé hnízda jiřiček často shazují i sami, protože jim vadí trus, který se pod hnízdem hromadí. Místa, kde jiřičky hnízdily, pak opatřují nejrůznějšími zábranami. Například vlajícími igelitovými taškami, kompaktními disky nebo hadry. "Kromě toho, že takové počínání je nezákonné, je často i ukvapené a zbytečné. Tam, kde je to možné, postačí 40 cm pod hnízdo umístit asi 20 cm širokou podložku, která trus zachytí, a z ní pak zhruba dvakrát za rok trus odstranit," radí ornitolog.
Naštěstí jsou jiřičky ochotné se přizpůsobit a vezmou zavděk nabídnutým umělým hnízdem, vyrobeným z dřevobetonové směsi nebo pálené hlíny, umístěným na místě původních hnízd. "Dokonce se vyskytly i případy, kdy nepohrdly budkou pro rorýse na stěně domu," podotýká Viktora. Jiřičkám tak do budoucna svítá jistá naděje. Nakolik se však potká s realitou, záleží především na lidech.
Až tedy budete přemýšlet nad projektem plánované rekonstrukce a rozhodovat o osudu hnízd přilepených v nikách oken, v lodžiích nebo pod převislými římsami vašich domů, zvažte, zda je opravdu nutné jiřičky o domov připravit. Jiřičkám lze pomoci i tak, že zaregistrujete jejich hnízdiště ve volně dostupné databázi, která je umístěna na stránkách rorysi.cz.
