Hejno žraloků lovilo na mělčině spolu s pelikány a racky a jejich obětí byly stříbřitě modré lufary dravé neboli blue fish (Pomatomus saltatrix). Proč se najednou objeví velké skupiny žraloků v místech, kde se před tím neobjevovali, na to je podle obdivovatele a milovníka žraloků Steva Lichtaga vcelku jednoduchá odpověď.
„Teplota v mořích a oceánech se zásadně změnila, takže jsme svědky podobných událostí stále častěji. A nejde jen o žraloky, ale i o delfíny, velryby a jiné populární druhy mořských tvorů. Překyselené, tedy špinavé moře, totiž logicky mění životní podmínky všem mořským tvorům,“ konstatuje.
Žraloci lovící na mělčině |
A přidává i vysvětlení: „Mořské proudy, se kterými přichází potrava pro větší predátory, mění směr, rychlost i rytmus. To vše způsobuje nestandardní výskyt, respektive nevýskyt potravy pro ty druhy, které jsou na ní závislé.“ Pokud tedy není dostatek potravy na otevřeném moři, hledají si podle něj i žraloci potravu blíže k pobřeží a humbuk je na světě.
Přitom na tom není nic zvláštního. „Hejna malých ryb prostě hledají plankton všude, kde to jde, tedy i na pobřeží v těsné blízkosti pláže. A tam si pro ně přijdou velcí zubatí kluci,“ říká Lichtag, který je přesvědčen, že si podobný zážitek v podstatě velká část lidí i přeje.
Už proto, aby se občas poblíž nás něco zajímavého dělo. „Abychom ty krasavce kterých se pořád tolik bojíme, viděli zblízka a mohli si hystericky zakřičet: Žraloook!!! Prostě aby život bez občasného podobného ‚žraločího‘ pokřiku nebyl nuda,“ usmívá se Lichtag.
