Když jsem před šestnácti lety poznala svého muže, už tehdy byl zapálený rybář a neustále ho to táhlo k vodě. Tenkrát mu stačilo nahodit obyčejný starý prut na vesnickém rybníku a vytáhnout kapříka, který byl jako rybí mimino ve srovnání s rybami, co vídáme na obálkách rybářských časopisů. A i s malým kapříkem už se tenkrát fotil a pyšnil se jím.
A zatímco on vstával o víkendech brzy ráno, celý natěšený na další hodiny na rybách, já jsem toužila proválet v posteli celý den a k vodě se mi nechtělo ani v nejmenším.
Ale protože jak známo láska hory přenáší, donutila jsem se kvůli němu vyhrabat z vyhřáté postele a vyrazit s polštářem i peřinou v ruce s ním. Dvě, tři hodinky jsem si zdřímla v autě, zatímco on chytal a pak hurá společně zpátky domů. Nechápala jsem, co na tom rybaření má.
Když to začne lézt do peněz
Postupem času si manžel pořizoval stále dokonalejší, ale i dražší vybavení. Nestačila jsem se divit sumám za tyto rybářské poklady a představovala si, co bych si za ty peníze mohla pořídit já.
Mohly to být třeba troje nádherné boty a půl skříně slušivých hadříků v pestrých jarních barvách. Rozhodně ne v odstínech khaki s maskovaným vzorem, kterým dává přednost ten můj rybář. Vlastně jsem manželovi od začátku z legrace vyhrožovala, že až se začne oblékat do zelené barvy i v civilu, tak se rozvedeme. Ale nákupem stále dražší výbavy to nekončilo.
Z krátkých vycházek k vodě se staly rybářské výpravy, které se začaly protahovat nejprve na noční rybolov, postupem času dokonce na několik dnů v kuse. Nadšená jsem z toho rozhodně nebyla.
Manželova spotřeba krmení a nástrah stále rostla a pro mě bylo absolutně nepochopitelné, že tolik materiálu nahází do vody a pak třeba ani nic nechytí. A když už kapra chytí, vyfotí se s ním a zase mu dá svobodu. Podle mě úplně scestné. Chytit, vyfotit, políbit, pustit a nesníst?
A pak došlo na ultimata
Ale jednoho krásného dne už jsem měla celé manželovy rybařiny opravdu dost. Vzpomínám si, jak si vyrazil na dobrodružnou výpravu na Slovensko na Liptovskou Maru těsně po narození naší druhé dcery.
Byl tenkrát pryč celý týden a naší maličké za těch sedm dnů třikrát píchali ucho a já s ní podnikala rovněž velmi dobrodružné výlety – na noční pohotovost ORL. V noci jsem Vaškovi volala celá vyčerpaná a hysterická a vyčítala mu, že on si ve chvíli, kdy má být s rodinou, prostě chytá ryby, jako by se nechumelilo.
A tak jsem si řekla dost. Když chceš trávit takovou spoustu času mimo rodinu, chci z toho taky něco mít, aby mě tvá nepřítomnost tolik neštvala. No a tak jsem si z manželova koníčku udělala celkem slušnou „brigádu“.
Domluvili jsme se na pevně vyměřené sazbě, kterou mi bude manžel vyplácet za dny a noci, které bude trávit na svých milovaných rybách. Za každý den a noc jsem mu účtovala 150 korun, takže čím déle byl pryč, tím více ho to odloučení stálo.
Ale pokud si myslíte, že celý příběh končí mojí finanční kompenzací času bez manžela a jeho bezmeznou láskou k rybaření, tak to jste na velkém omylu. Manželův koníček se ještě více zhmotnil, dostal konkrétní podobu a dokonce název. V rybařině totiž začal podnikat formou e-shopu a ne sám. Vtáhl do toho celou rodinu včetně mě.
Zlomilo to až společné podnikání
Dobrovolně a bez mučení se přiznávám, že jak jsem rybařině zpočátku vůbec nerozuměla, tak čím více jsem se o ni začala v rámci udržení manželství zajímat, najednou mě to pohltilo. Zní to skoro jako sci-fi, ale doslova mě to začalo fascinovat.
Náš e-shop Progressive Baiting baví doslova celou rodinu. Naše děti znají dokonale náš sortiment a okamžitě by mohly udílet rady začínajícím rybářům. Dneska podnikají rybářské výpravy společně s tatínkem a jsou z nich nadšené. Propadly dokonce závislosti na „chyť a pusť“, prostě celý tatínek.
Dokonce už jsem se zúčastnila třídenní výpravy s manželem. Vyrazili jsme na jednu krásnou pískovnu, kde jsem mohla spolu s ním nasávat atmosféru vodního království a sledovat dechberoucí západ slunce přes nahozené pruty.
Poprvé jsem tehdy zažila nocleh v bivaku a ocenila rybářskou výbavu, za kterou Vašek tolik utrácel. Najednou mi ty náklady vynaložené na výbavu vůbec nepřišly důležité.
Dokonce mi ani nepřišlo důležité, zda máme, nebo nemáme úlovky. Tak velký a nepopsatelně krásný to byl pro mě zážitek a já dnes za něj Vaškovi moc děkuji. Už teď se těším na naši další výpravu. Rybařina je jako viróza. Rychle jsem se jí nakazila, ale uzdravit se nehodlám.
Ukažte svým ženám, oč přichází, když neloví s vámi
Proto, milé manželky a partnerky, mějte pro své drahé rybáře pochopení. Vždyť jejich vášeň pro rybaření může stejně dobře naplňovat i vás. Každá rybářka vám potvrdí, jak krásný je čas strávený v přírodě u oblíbeného revíru.
A vy, páni rybáři, zkuste nás ženy vzít s sebou na ryby. Kdo ví, třeba když nás vezmete s sebou, bude to příjemně strávený společný čas. Konečně se zastavíme, zakotvíme u vody a ten zrychlený svět kolem nás necháme plynout jako vodu v řece.
Více k tématu najdete na webu Časnaryby.cz.
