„Není možné říci, že by tam nerostl plevel. Samozřejmě druhy plevelů, které se množí oddénkami, se tam nedostanou, ale co se do hlíny dostane semínky, to tam vyroste tak jako tak, upozorňuje Radka Pokorná z organizace Kokoza, která se tímto způsobem pěstování zabývá. Společně s kolegy se pokoušejí o rozvoj komunitního pěstování. To je tak přístupné i lidem v městských aglomeracích, kteří nemají vlastní zahrádku, ale přitom by si rádi zkusili vypěstovat vlastní zeleninu a bylinky.
Není se třeba bát, že byste museli třeba půl metru vysoký záhon celý naplnit zeminou. „V principu se to udělá tak, že celou spodní část tvoří vrstva, která záhon ohřívá a dodává živiny. Na dno dáte velké větve a ty naočkujete hnojem. Do další vrstvy dáte menší větvičky a nevyzrálý kompost, pak vyzrálý kompost a až nahoru, zhruba do poslední třetiny zeminu,“ popisuje Pokorná.
Tento postup je důležitý hlavně pro plodovou zeleninu. Takto můžete pěstovat rajčata, okurky, dýně, cukety. Pro bylinky je takové zakládání zbytečné, protože většina z nich, zvláště ty středomořské, potřebují spíše lehčí písčitou půdu.
Jakmile jednou založíte podobný záhon, nemusíte se o něj další rok příliš starat. Stačí jen dosypat zeminu. To všechno, co je uvnitř nádoby, stále pracuje, kompost zraje, mikroorganismy pracují a vytvářejí si tak jakýsi uzavřený systém.
Pojem vyvýšený záhon nelze směšovat s drobnými záhonky, jaké často vidíme na zahradách, kde se nasype půda. „To jenom pomůže tomu, že je ten záhon oddělený od trávy, která tam tím pádem neprorůstá, navíc to na zahradě vypadá úhledně. Rozhodně to nenese benefity toho samotného pěstování na vyvýšeném záhonu,“ komentuje odbornice.
Podobně se konstruovaly například okrasné jedlé záhony na zámku v Třebechovicích inspirované francouzskými zeleninovými zahrádkami. Lze je například oplést i proutím, takže výsledek vypadá moc dobře.
Vyvýšený záhon lze klidně postavit i na beton. Položíte paletu, na ni dřevěný obal záhonu, vyložíte geotextilií. Podobně můžete využít třeba i betonové tvarovky. Ideální je takový záhon zakládat na podzim, kdy obsah nádoby stačí přes zimu dozrát. Když se založí na jaře, je třeba dávat pozor, aby kompost rostliny nepřehnojil a nespálil.
Dobře založený vysoký záhon má tu výhodu, že se nemusí dohnojovat, protože rostliny si živiny vytáhnou kořenovým systémem zespoda. Jednu nevýhodu však záhon má. Na rozdíl od pěstování přímo v půdě se musí intenzivněji zalévat.
Vyvýšené záhony se začínají stále více prosazovat nejen v komunitním pěstování, ale dnes i u soukromých pěstitelů. Na rám lze využít například i obyčejné stavební palety, jen je optimální je naformátovat tak, aby se dalo do záhonu pohodlně z obou stran dosáhnout. „Hlavně je to výborný způsob, kdy mohou lidé pěstovat i rostliny, které jim v běžném květináči nevyrostou, třeba cukety. A lépe přitáhnete k pěstování i děti,“ dodává Pokorná.
