Sraz byl na vlakové zastávce Svatý Štěpán, která se topila v téměř letním parnu. Exkurzi v Bílých Karpatech vedl brněnský zoolog a ekolog ze sdružení Veronica Mojmír Vlašín, který už deset let mapuje užovky stromové a snaží se kriticky ohrožený druh zachránit. Přes jaro je tady šestkrát do měsíce.
„Nedaleko odsud jsem před chvílí chytil užovku stromovou dlouhou 168 centimetrů,“ vítá nás Vlašín.
„Uvidíte, že na nějaké narazíme. Pojďme dolů k té hromadě dřeva,“ zavelí.
Scházíme pár metrů od kolejí. Nahlíží pod plachtu, která dřevo zakrývá. Nic.
„Tady je nějaký had,“ zavolá kolega fotograf a dívá se do trávy.
Vlašín zvedne krásného hada, který měří tak metr. Vlní se a – kousne. Zuby se zaryjí do kůže, ovšem zkušený zoolog na něj jen foukne a had se pustí. Není jedovatý.
Pak se užovka uklidní a předvádí krásný vzdušný tanec. Má sametově hnědé tělo se smetanově bílou spodní částí.
„Užovka stromová žije v kontaktu s člověkem. Je přímo v chalupách, mezi dřevy, kameny, v hnojištích a kompostech se rozmnožuje,“ říká Vlašín.
„Její tělo má tvar tunelu, takže je zespodu ‚placaté‘. To jí umožňuje šplhat po stěnách, po hrubé omítce i kamení,“ vysvětluje.
Spousta lidí se s užovkami naučila žít
Místní lidé říkají užovce stromové had hospodáříček. A někteří mu dokonce dávají za dveře misku s mlékem, které však většinou vypije kočka. S ní má užovka společné to, že dokáže likvidovat myši.
„Kde jsou tito hadi, nejsou myši. Proto si je zdejší obyvatelé nechávají v domech, ve sklepech a na půdách hadi přečkávají i zimu,“ pokračuje Vlašín.
Jedna místní žena našla dvě užovky stromové pod peřinou v posteli. Byla zima, chtěly se ohřát. Nechala je odlézt a žila s nimi pod jednou střechou dál.
„Jiní mívají doma hada, kterému říkají ‚šamponek‘. Poslali mi fotku, had byl obtočený kolem šamponu na poličce v koupelně a visel až do umyvadla,“ popsal Vlašín další příběh.
Někdo by z toho byl v šoku a otřásl se hnusem, ovšem mladá dívka, která sleduje tanec užovky, určitě ne. „Je krásná,“ bere si ji od zoologa do ruky.
„Jsou svalnatí, dokážou tělo udržet vodorovně ve vzduchu. I vyšplhat po něm nahoru, když ji držíte za ocas,“ upozorní Vlašín. Dívka to zkouší a funguje to.
Žije ve třech lokalitách – podél Dyje, Ohře a v Bílých Karpatech
Přecházíme most přes Vláru a jdeme po úzké asfaltce podél jejího toku. Na břehu jsou hromady dřeva pod plachtami. Ideální místo v teplém počasí.
Zoolog zajede rukou pod plachtu a vytáhne zmítající se klubko. Každou užovku měří krejčovským metrem, váží na mincíři a nůžkami vydesinfikovanými nad zapalovačem jí udělá zespodu na šupinách identifikační značku.
Vystřihne jim tam trojúhelníčky, které jdou na genetický rozbor. Tento had měří 106 centimetrů a váží přes čtvrt kila.
„Největší jedinci měří ke dvěma metrům a mohou se dožít až třiceti let,“ říká zoolog.
Za chvíli chytá dalšího dospělého jedince. Působí to skoro děsivě – tolik hadů na pár desítkách metrech čtverečních. Na podzim po narození mláďat jich může žít jen ve Svatém Štěpánu kolem dvou set.
„Je to ale náš nejohroženější had, protože žije jen ve třech lokalitách. Podél Dyje, Ohře a v Bílých Karpatech. Jsou to nejsevernější oblasti jeho výskytu,“ předestřel Vlašín.
V dávné historii žil až na území Dánska. S tím, jak se Evropa v posledních tisíciletích ochlazovala, se stahoval stále jižněji. Jako by tál sníh.
Dnes v Česku žije asi pět tisíc užovek stromových (zmijí i dalších druhů užovek je mnohem více), z toho tisíc v Bílých Karpatech.
„Na dlouhodobé přežití je to málo, ale zdejší populace navazuje na silnou slovenskou,“ upřesnil Vlašín.
Sisyfofská práce
Užovky stromové se na Moravu dostávají ze Slovenska podél řeky Vláry, využívají však také koleje. A někdy jezdí rovnou vlakem, takže se dostanou i do míst (Nezdenice a Pitín), kde se přirozeně nevyskytují.
„Mohou nalézt do dřeva naloženého na vagonech, pak se svezou a pod vlivem stresu na zastávce zase ‚vystoupí‘. Železnice je pro ně atraktivní i proto, že se vyhřívají na pražcích. Silnice jsou také lákavé, ale nebezpečné,“ doplnil.
Vlašín hady nejen zkoumá, ale i přímo zachraňuje. Procházíme obcí, až dojdeme k lomu. Tam je z klád postavené líhniště, v němž je seno, kůra a větve. Vypadá to jako kompost.
Užovky stromové sem na podzim nakladou vajíčka. Místní hajný tomu říká „babybox“.
Na stráni pod lomem je asi deset zatížených plachet nachystaných jako vhodné místo pro užovky. Vlašín taky staví zídky z kamenů, mezi něž si můžou hadi vlézt.
Teď ale nahlíží pod plachty, pod jednou našel slepýše, pod další užovku. Je to sisyfovská práce.
My ostatní můžeme pomoci tak, že nebudeme hady zabíjet. Ostatně je to risk: jedno rčení totiž praví, že kdo zabije hada, do roka zemře.
