S ekologickým způsobem hospodaření začala Ludmila Mužikovská spolu se svými kolegy v roce 1998. Kromě rostlinné výroby se Ekofarma Agrofyto z Lidečka, jejíž je jednatelkou, zaměřuje zejména na chov skotu. A to jak na maso, tak i mléko.
Počet ekofaremV okrese Zlín existovalo ke konci loňského roku celkem 129 ekofarem, čímž se zařadil mezi špičku v celé zemi. Na Vsetínsku jich byla stovka, na Uherskohradišťsku 83 a nejméně ekofarem fungovalo na Kroměřížsku – konkrétně 47. |
„Chtěli jsme se vrátit ke způsobu hospodaření v souladu s přírodou, jako to celý život dělali moji prarodiče,“ vysvětlila Mužikovská.
Dnes se zaměstnanci společnosti starají o 580 kusů dobytka na 850 hektarech pastvin a další zemědělské půdy. S rostoucí poptávkou po jídle vyprodukovaném ekologickými zemědělci přitom množství chovaných zvířat v Lidečku neustále narůstá.
Stejně jako počet ekofarem v celém Zlínském kraji. Zatímco v roce 2005 jich v regionu fungovala necelá stovka, dnes už je jich 367. V rámci celé země jich více najdeme pouze v Jihočeském, Plzeňském a Moravskoslezském kraji.
Zájem mají dobře placení lidé či mladá generace
Ekologické farmy hospodaří na východě Moravy na 37 tisících hektarech. „To je téměř pětina veškeré zemědělské půdy v kraji,“ zmínila Andrea Hrabalová z České ekologické platformy pro ekologické zemědělství.
Nemůžeme z přírody jen brát, říká šéf nejlepší české farmy |
Podstatná část z těchto ploch leží ve zvlněné krajině na území CHKO Beskydy a Bílé Karpaty.
„Chemikálie v horách hospodáři nepoužívali ani dříve. Od toho byl krůček, aby k ekologickému zemědělství přešli také jejich pokračovatelé,“ popsal Milan Drgáč, správce Regionálního centra svazu PRO BIO, který ekologické zemědělce sdružuje.
Farmy se nejčastěji zaměřují na pěstování ovoce a zeleniny, chov skotu, ovcí, koz, ale třeba také včel.
Zákazníků, kteří si jsou ochotni připlatit za potraviny, které ekofarmy vyprodukují, navíc neustále přibývá. Především mezi lidmi s vyššími mzdami, ale také mezi mladší generací, která se o stravování zajímá důkladněji.
„Nutriční hodnota levné uzeniny s 10 procenty masa je daleko nižší než v případě poctivého špekáčku s 80 nebo 90 procenty masa. Pokud ekofarmy nabídnou na trh dobrou surovinu, která není předražená a lidem chutná, mají šanci uspět,“ poukázal Drgáč.
Většina zboží z ekofarem zůstává na domácím trhu
Tento trend potvrzuje také Jan Žák, provozovatel Farmy Rudimov specializované na produkci hovězího a jehněčího masa. Zvířata chová na vlastních pastvinách, další kupuje od ekologických zemědělců v okolí.
„Zájem každoročně narůstá o 25 procent, i když na trhu patříme mezi ty nejdražší,“ podotkl Žák.
Jeho farma sází i na vlastní bourárnu a následné vyvěšení a zrání masa. To pak v kuchyňské úpravě putuje do restaurací, hotelů a specializovaných obchodů po celé zemi. Zákazníci najdou na balíčcích také informaci, od kterého konkrétního zemědělce maso pochází.
„Lidem není jedno, co jí. Navíc se mohou přijet podívat, jak vypadá daná farma, odkud maso pochází,“ informoval Žák.
Přestože část produkce regionálních ekofarem míří do zahraničí, většina zůstává na tuzemském trhu. „Co si vyrobíme, měli bychom si také sníst,“ objasnila Mužikovská.
Nad papíry sedí stejný počet lidí, jako je jich na pastvinách
Kromě návratu k tradicím a šetrnému způsobu hospodaření motivují zemědělce k zakládání firem také dotační peníze.
„Pokud chcete v konkurenci uspět, bez dotací se neobejdete,“ připustil Žák.
Legislativa spojená s dotacemi, hygienou či ochranou přírody s sebou ale nese také vysoké nároky na administrativu. „Zátěž je obrovská. Nad papíry sedí stejný počet lidí jako těch, kteří pracují přímo na pastvinách,“ podotkl Žák.
„Polovinu peněz, které z dotací dostaneme, nám však stát sebere na daních,“ dodal Bohumil Husařík ze Starého Hrozenkova, který se věnuje ekologickému chovu krav.
