V letošním už pátém ročníku fandili diváci čtrnácti mužům a osmi ženám. Utkali se v několika disciplínách, jako je příprava dřeva na zimu, odvětvování, štípání špalku či technicky náročný mužský úkol řezání stojícího kmene čtyřmi řezy.
Závodnice Milada Brychtová z Nových Hradů držela dokonce motorovou pilu poprvé v životě.
„Vibruje mi celé tělo, ale řezání bylo v pohodě. I když mám z toho nástroje pořád respekt,“ svěřila se 35letá prodavačka krátce poté, co „nakrájela“ pět úzkých koláčů z ležícího smrkového kmene.
Původně jela s dětmi na dřevorubecké slavnosti do sedm kilometrů vzdálené Hojné Vody jenom podpořit v soutěži svého muže.
„Většina kluků jsou dřevorubci z povolání, nebo dělají dřevorubecký sport. To znamená, že mají natrénováno. Já jsem mezi nimi výjimka, ale nedělám z toho drama, když skončím mezi posledními. Tady je to o partě lidí, která se tu schází,“ popsal 36letý policista Martin Brychta.
Svoji zručnost při práci s pilou i sekyrou si mohli vyzkoušet také diváci – třeba řezání klasickou dvoumužnou pilou nebo přeseknutí osmicentimetrového papírového terčíku na špalku přesně na vyznačené středové čáře. Ačkoli měli dva pokusy, většina to nezvládla.
„Někteří mají problém dvoukilovou sekyru ze švédské oceli vůbec zvednout. Přitom není na závodění, ale pro běžného člověka na sekání dřeva na zimu,“ podotkl Petr Šulista, který dřevorubecké slavnosti s bratrem Lubošem už od prvního ročníku pořádá.
A přišli si tu na své opravdu všichni příchozí. Školáci se proháněli na důmyslných chůdách ze smrkové kulatiny, děti, které sotva udržely v ruce kladívko, stloukaly bedýnky v dřevovýtvarné dílně.
Vítězem dřevorubecké soutěže se letos stal Luboš Šulista. S královskou disciplínou – štípáním smrkového špalku 50 krát 50 centimetrů na osminy – si poradil za 42 vteřin.
„Vlasta Jakoubek to zvládl za 38 sekund, ale já jsem byl lepší na pilách,“ srovnává vítěz.
