„Ať už je to pozemek, nebo jen louka, existují normy, jak se o pozemek starat,“ říká expert na trávníkové porosty Tomáš Šena. „I ta louka by se měla minimálně dvakrát ročně posekat a to se týká i pozemků, které zatím leží ladem a čekají na stavbu. To bývá obvyklé například v satelitech, kde se staví postupně,“ vysvětluje.
Na to je jediná rada: pokusit se na majitele vytvořit tlak. Jinak se všechny plevele, jakmile odkvetou, roznesou do okolí. „Počet sečí výrazně ovlivňuje to, jak se bude plevelům dařit. Když se intenzivněji seká, nedokáže se plevel ujmout a vysemenit,“ říká.
Jediným problémem je, jak k tomu „nezdárného“ souseda přinutit. Ze seriálu Sousedské války našeho sesterského webu Bydlení lze vidět, že možností je hodně – od stížností na obecním úřadě až po podání trestního oznámení nebo žalobu. Je však nejisté, zda je možné v reálu se nápravy domoci a jak by to dlouho trvalo. Nejrychlejšího výsledku zřejmě dosáhnete svépomocí.
Podle trávníkáře je stálá péče jediná možnost, jak zabránit rozšíření plevelů v trávníku. „Jakmile přilítne takový ten padáček z pampelišky, tak pokud trávník tvoří hustý koberec, ani se nedostane na zem a nemá šanci vyklíčit. Dokonce nejsem moc pro to vypichovat pampelišky mechanicky, protože než se tam trávník přirozeně rozroste, podle zákona schválnosti přilítne semínko a máte ji tam znovu,“ připomíná trávníkář. To už je podle něj lepší použít selektivně herbicid, protože pak plevel pomalu sesychá a tráva má čas se do postiženého místa přirozeně rozrůst.
„Hodně lidí si myslí, že když trávu hnojíte, dáváte tím živiny i plevelům. Jenže když necháváte půdu chudou, jsou právě plevele tím, kdo to lépe vydrží a rozrostou se. Naopak - v silné půdě trávní porost zesílí a plevele pro něj nejsou tak velkou konkurencím, dokáže si vytvořit životní prostor,“ tvrdí Šena.
Podle jeho zkušeností není až tak problematické udržet v zahradě kontrolu na dvojděložnými plevely, to je ostatně vidět i v zahradách, které fungují částečně jako louka a v těsné okolí domu jako vzorně střižený trávník pro pohyb obyvatel domu.
Na mnoha zelených zahradních trávnících vlastně ani moc trav samorných nenajdete. Ale když se podíváte zblízka, je v nich výrazný podíl pampelišky nebo jetele, které jsou schopné přežít i vysoká horka, protože jejich kořeny sahají do velké hloubky.
„Jetel se z tohoto důvodu v poslední době přidává i do parkových směsí pro městské trávníky, ale pro domácí zahrady není moc vhodný, protože když jetel vykvete, přitahuje hodně bodavého hmyzu. A když děti běhají po zahradě bosy, je velmi pravděpodobné, že dostanou žihadlo,“ upozorňuje Šena v souvislosti s tím, že se objevuje stále větší počet lidí, kteří mají na včelí nebo vosí bodnutí výrazné alergické reakce.
Větší problém je zaplevelení trávníku jednoděložnými travami, typickým příkladem je lipnice roční nebo ježatka kuří noha, se kterou se potýkají nejen majitelé anglických trávníků, ale třeba i majitelé golfových hřišť. Ve výsledku totiž na trávníku vytvoří světlejší kruhy, takže vypadá jako napadený nějakou „tygrovanou“ chorobou.
Chemie (mimo totální herbicid) je neúčinná, dokud se tyto druhy příliš nerozšíří, někteří se pokoušejí odstranit je mechanicky. Problém je také v tom, že ani sekání na krátký vlas nepomáhá, protože tyto trávy rostou horizontálně, takže je nůž sekačky neutne. A navíc rychle dozrávají a vysemeňují se.
