„Dřív se jezdilo na kapry na babetě a dneska máme takový hezký vozíček,“ komentuje Jakub Vágner styl, s jakým jeho partner bere termín „nalehko“. Ten si totiž na převážení svých „fidlátek“ pořídil rybářskou židli s kolečkem, která slouží podobně jako stavební kolečko. „Nemám rád chytání poblíž ostatních lidí, takže si to všechno naložím a odvezu do klidu,“ vysvětluje Karel Skalický.
Ten je známý rybářský závodník, který se zabýval feederem i plavanou, kde získal zkušenosti a dosáhl v podstatě vrcholu. Jenže jak šel čas, na vrcholové rybaření v těchto oborech se kvůli práci už nedostává tolik času a tak přešel ke kaprařině.
„Najdu si půl dne, po práci, večer. Vezmu si lehké kaprové pruty, autem si zajedu někam na kraj revíru a odvezu si to klidně kilometr a na tu chvíli mám klid. A vlastně mě ta kaprařina začíná bavit,“ popisuje.
Jeho zkušenost s ostatními druhy lovu ho dovedla k poznání, že v kaprařině je vlastně všechno naopak. „Byl jsem na závodech zvyklý používat hodně rozpustného krmení na jedno místo. Co nejpřesněji, co nejrychleji chytit rybu. Při chytání kaprů naopak vnadíte pomaleji rozpustné krmení, plošněji, montáže pokládáte na konce krmných míst. První rok, když jsem začínal s kaprařinou, jsem měl dost žalostné výsledky,“ radí začínajícím rybářům.
Celý díl S Jakubem na rybách můžete sledovat na facebookovém profilu Jakuba Vágnera.
