Jan Janíček poprvé držel v ruce trsátko už jako dítě díky matce, která hrála v mládí na mandolínu. Jeho hudební kariéra začala hraním na housle, ale to byla cesta slepá. V šestnácti letech ho chytla kytara, kterou si koupil za 760 korun vydělaných brigádou. Byl členem českotřebovských Mustangů a dalších countryových kapel, účastnil se i celostátní soutěže Porta se skupinou Americká kamna No.12. Jeho přínosem do světa hudby jsou však hlavně jeho trsátka.
„Kvůli nim paradoxně na hudbu nemám čas. Ale když člověk dělá cokoli a povede se mu to, je to skvělý pocit, protože se tím realizuje. Tím spíš, když se výrobě trsátek věnuji 26 roků,“ říká Jan Janíček z České Třebové.
Jeho rodinná firma je schopna dnes vyrobit za rok i několik milionů kusů trsátek o 26 druzích. Konkurenci v Čechách nemá. A ve světě patří ke špičce.
„Vždycky jsem se snažil udělat trsátko tak, aby mně neklouzalo mezi prsty. Když jsem se začínal učit na kytaru, tak jsem každému kytaristovi záviděl, že uměl hrát trsátkem. Mně furt padalo z ruky,“ řekl úspěšný podnikatel.
Pracoval jako provozní mechanik na dráze, po roce 1989 zatoužil být svým vlastním pánem. A pak rozhodla náhoda.
„Na podzim roku 1990 jsem při oslavě narozenin své sestry hrál s country kapelou svých přátel, šmrdlal jsem tehdy struny starým dunlopem, koupeným v Tuzexu, a jen tak jsem prohodil k jednomu spoluhráči, kontrabasistovi Jiřímu Drašnarovi, že by bylo pěkné trsátka vyrábět. A on hned, že to můžeme vyzkoušet na jeho starém lisu. Začal jsem bez kapitálu, vše vznikalo na koleně,“ vypráví.
To už měl za sebou první pokusy na vojně, v době, kdy se trsátka dělala ze všeho možného, třeba z plastových uzávěrů vín.
„Všiml jsem si, že na dně piksly od solviny, tedy pasty na mytí rukou, je pupík, který se hodil do uchopovací části, kolem něj jsem obkreslil tvar dunlopa. Pak jsem dílo vypiloval, vybrousil do dokonalého tvaru a zbytek dodělával brusnou pastou. Potom jsem to šoupnul do ultrazvukové čističky na čištění hydraulických filtrů stíhačky a plast ze sebe pustil veškeré nečistoty, které tam zbyly. Vypadalo to dokonale a zájemcům z řad muzikantů jsem v hospodě na vycházce tvrdil, že mi je posílá strejda z Německa, a když si je někdo chtěl ode mne koupit, tak cena byla jedno pivo,“ zavzpomínal Janíček.
Tvar trsátek nejde patentovat, ale design ano
Trsátka začal vyrábět v roce 1991. Materiály testoval sobě na míru. Jeden se lámal, další nebyl odolný proti mechanickému otěru. Nyní je jejich základem nylonový plast, ale bližší podrobnosti o materiálu neprozradí.
„To bych nahrával šmejdům z Číny či Ameriky, kteří se mě snaží kopírovat,“ říká.
Právě s tímto problémem se po léta utkával – ať už s kopiemi úspěšného modelu Brain, který vyvinul pro americkou firmu Snarling Dogs Charlieho Stringera, či dalších.
Proto se v roce 2012 rozhodl vyvinout novou generaci trsátek s ještě lepšími vlastnostmi, navíc celosvětově chráněných patenty. Pod novou značkou D-GriP™ nabízí trsátka v různých velikostech a tloušťkách, jak v tradičním tvaru Standard, tak v nových tvarech Jazz a Balkan.
Svá nová trsátka začal označovat nápisem Made in Czech Republic, aby mu asijští odběratelé věřili, že to není čínský padělek jeho trsátek, zvláště když navíc podle něj v Asii mají zákazníci o značkové evropské zboží zájem.
Tvar trsátek nejde patentovat, ale design ano. Mezinárodní registraci patentu na design si jejich českotřebovský tvůrce zajistil jak v zemích Evropské unie, tak v Číně, Indii, Jižní Koreji i v USA.
Jan JaníčekVýrobce trsátek, zakladatel společnosti Janicek PICKS. Původním povoláním provozní mechanik Českých drah. Je ženatý, má tři děti. Rodinná firma Janicek PICKS se již více než dvě dekády specializuje na vývoj a výrobu trsátek s protiskluzovou úpravou. Pod novou značkou D-GriP™ nově nabízí trsátka v tradičním tvaru. Trsátka z dílny Jana Janíčka jsou symbolem originality, inovace a nejlepší kvality, o čemž svědčí mnohé snahy je kopírovat. |
„Neklouzavá trsátka používají třeba Franta Černý z Čechomoru, Zdeněk Bína z kapely -123 minut a Jamie Marshall, hrál s nimi i legendární Radim Hladík. Anebo skvělý Američan Dani Robinson, který hraje v kapele Jimi Hendrix Revival. Na Googlu jsem náhodou narazil na pochvalu kopií mých trsátek od Joe Walshe z kapely Eagles. Jsem zvědav na jeho reakci, až mu pošlu přes jeho manažera mé originály. Komu se potí prsty, vítá povrch s rastrem, který dělám já. Ale někteří kytaristé, třeba Michal Pavlíček, chtějí trsátka úplně hladká, protože mají takovou techniku úchopu, že jim nedělá žádný problém. Naopak si ho chtějí během hry otáčet,“ řekl Jan Janíček.
Podle něj většinou čím je vyspělejší hráč, tak potřebuje tužší a silnější trsátko, aby před strunou neutíkalo. Tedy aby strunu ohýbalo, a ne naopak.
Dnes má Jan Janíček prezentace na světových přehlídkách českých hudebních výrobců spolu s Petrofem Hradec Králové, Strunalem Luby a dalšími firmami zvučných jmen. A protože většinou kytaristé trsátko dřív ztratí, než ho opotřebují, musí doufat spíše v jejich zapomnětlivost, protože jeho trsátka jim tak často z rukou nevypadávají. Jen se občas musí obrnit proti vtipům kamarádů, že k jejich výrobě používá karoserii slavného plastového trabanta soudruhů z NDR. Což mu ostatně nevadí, protože si nechal před časem zhotovit od karikaturisty Pavla Langhanse péefko, na němž mlátí palicí do trabanta, z něho přitom odlétává odpad ve tvaru trsátek, které manželka shrabuje.
