Ten pohled byl šokující. Na stole ležela uříznutá medvědí hlava, vedle ní pracky, o kus dál se povalovaly naporcované kusy těla již stáhnuté z kůže.
Jeden z medvědů malajských, zástupce ohroženého druhu, ležel na konci prosince rozřezaný na trhu v Lubok Antu v bornejském státě Sarawak.
Když fotografii mrtvého zvířete spatřil Wong Siew Te, šéf ochranářského centra medvědů malajských, jen zdrceně utrousil: „Jestli to bude takhle pokračovat, půjdou tito medvědi brzo ve stopách nosorožců sumaterských (ti už na Borneu zbyli jen dva).“
Jenže zatímco ochranáře výjev z trhu pobouřil, řada místních jen nezúčastněně procházela. „Když hledáte, dá se tu takové maso sehnat docela snadno,“ krčí rameny jeden z nich.
Problém Bornea je hlubší, než je na první pohled patrné. Pod vábničkou přírodního ráje se ukrývají nesnáze s pytláctvím, ilegálním obchodem se zvířaty či dřevorubectvím nebo rozšiřováním palmových plantáží.
Trable vyplouvají na povrch jen pozvolna, ovšem jejich důsledky mohou být dalekosáhlé. Bohatá flóra a fauna Bornea je v ohrožení. Některé druhy již vyhynuly, dalším to hrozí. Likvidace pralesů ohrožuje ovzduší Bornea i sousedních oblastí. A protiopatření zatím dostatečně nefungují.
Moc palmového oleje
Ochránci přírody sice dělají, co mohou, jenže vyhrát dokážou jen malé bitvy, ale sotva celou válku; na to stojí proti příliš velké přesile.
Především od vlád nemají zastání. Indonéská i malajská správa Bornea ví, že sedí na pytli zlata – na ostrově jsou zásoby přírodního bohatství, především ropy, neobydlené části zase mohou sloužit jako plantáže pro palmu olejnou. Kdo by odolal?
Palmový olej je obsažen zhruba v polovině všech výrobků, co dnes najdete v supermarketech. Poptávka po něm stále stoupá. A mezi jeho největší světové producenty patří… no ano, Malajsie a Indonésie, které se spolu s mikrostátem Brunej o Borneo dělí. Na světové sklizni se podílejí až z pětaosmdesáti procent. Indonéská vláda vyhlásila, že chce produkci zvýšit z dvaceti milionů tun v roce 2009 na čtyřicet milionů v roce 2020.
Svět se tváří, že to nevidí |
I proto se oba státy do ekologie příliš nehrnou, naopak uvolňují další pozemky pro výsadbu palem a těžbu nerostných surovin.
Podle studie, která vyšla předloni v prestižním magazínu Scientific Reports, zmizelo za posledních padesát let kvůli plantážím devatenáct milionů hektarů pralesa – to je rozloha větší než dvě České republiky vedle sebe.
Na Borneu dochází podle vědců k nejrychlejší deforestaci na celém světě, z čehož nelze vinit jen vlády. Likvidace pralesů probíhá i ilegálně, neboť kdekdo si chce na produkci palmového oleje – ale také papíru – ukrojit svou část.
Tím vzniká hned několik problémů najednou. Požáry pralesů vytvářejí nebezpečný dým, který kazí ovzduší nejen na Borneu, ale také v pevninské části Malajsie, v Thajsku či Singapuru. Statisíce lidí mají problémy s dýcháním, mnoho z nich jim podlehne.
Při požárech hoří i rašelina, uvolňuje se uložený uhlík, což přispívá k tomu, že se do ovzduší dostávají miliony tun oxidu uhličitého. Znečištění je katastrofální, hrozící ekologická pohroma takřka nevyhnutelná.
Pytlácký byznys
Ničení pralesů ohrožuje i vzácné druhy zvířat, kterým mizí jejich přirozený domov. Kromě medvědů malajských jde třeba o outloně, orangutany nebo i méně známé nosaté opice kahau; kdysi bohaté populace těchto druhů byly zredukovány na tisícovky posledních zástupců. Co se týče úbytku orangutanů, vědecký tým, který dlouhodobě zkoumal jejich stav na Borneu, publikoval právě včera v časopise Current Biology šokující zprávu. Podle ní bylo na tomto třetím nejrozlehlejším ostrově planety za posledních šestnáct let zabito sto tisíc těchto vzácných zvířat.
Vedle kácení pralesa k tomu významně přispěli pytláci. A pytláctví na Borneu bují dál. Nezpomalí ho ani děsivé fotky mrtvých zvířat, které visí na různých místech Bornea a slibují odměnu v řádech desetitisíců korun za dopadení pachatele. K němu totiž dochází jen zřídka, naopak výdělek z ulovené zvěře může být značný – a pro řadu chudých obyvatel dokonce spásný. Někteří z pytláků ani pořádně nevědí, co svou chamtivostí způsobují. Netuší, že zabíjejí druhy, které jsou na pokraji vyhubení.
Záchranou může být i turistika
Kdyby bylo obyvatelstvo Bornea vzdělanější, mohla by situace na ostrově vypadat jinak. Dobrým příkladem je případ majitele rezervace pro opice kahau nosatých nacházející se poblíž města Sandakan. I on vlastnil palmovou plantáž, ale když při likvidaci lesů v roce 1994 narazil na skupiny opic, zjistil si o jejich osudu více a změnil své plány, aby zvířatům dopřál život v jejich přirozeném prostředí.
Dnes o ně pečuje ve své rezervaci a umožňuje turistům tento exotický druh opic spatřit také.
Podobných center na ostrově přibývá. Oblíbený je třeba útulek pro osiřelá mláďata orangutanů Sepilok. Volně se pohybují v přilehlém pralese, ale vrací se na přikrmování ovocem či si pohrát s lidskými ošetřovateli. Při krmení i hře je z dostatečné vzdálenosti pozorují turisté. Další velké centrum zvané Semenggoh funguje i o kus jižněji nedaleko města Kuching.
Turismus – jinde často devastující – skýtá pro Borneo naději. Aby ochránci přírody svou válku vyhráli, bude to chtít ještě mnohem víc...