Jednoznačné jsou pro většinu veterinárních lékařů její zdravotní přínosy, ať už jako prevence zánětů dělohy, ale i nádorových onemocnění. Proto se pro ni často rozhodují i majitelé zvířat s průkazem původu (PP), kteří z nejrůznějších pohnutek neplánují další chov.
A další důvody? Stačí se podívat na pár konkrétních příkladů dospělých koček a koťat, které, pokud měly štěstí, skončily v útulku, kde jim potřebnou péči poskytli. Jak uvedla Hana Janišová Kocour Felix v Klecanech u Prahy pro KINO iDNES.cz, jejich životní příběhy jsou často velmi pohnuté:
Přitom je utrpení těchto zvířat zbytečné. Jen útulek v Klecanech přijme ročně zhruba 300 zvířat, ovšem kdyby se důsledněji kastrovalo, byla by jich třetina.
Někdo argumentuje vysokými finančními náklady, které si nemůže dovolit. Ovšem existují kastrační programy propojené přímo se smluvními veterinárními lékaři. Ti kastraci zvířete, jehož majitelem je například důchodce s nízkým příjmem, provedou za čistě symbolický poplatek (u kočky za 300 Kč, u kocoura za 200 Kč).
Zbytek nákladů je uhrazen z některého z kastračních programů, podobně jako v případě kastrace toulavých zvířat nebo zvířat patřících majiteli bez domova. Je to investice, která se společnosti jednoznačně vyplatí.
Stejně tak se na program mohou obrátit i lidé, kteří by chtěli nechat vykastrovat kočky žijící například v zahrádkářské kolonii. Tedy pokud jsou schopni zvíře odchytit, zanést k veterináři a postarat se o něj po kastraci. Po zotavení je lze opět volně vypustit. S jistotou, že už nebude přivádět na svět další koťata, která nikdo nechce a kvůli banální virové nákaze třeba oslepnou. Jako kotě, které se dostalo do útulku v Klecanech.
