Střešní králík nebo králík bez uší, tak se ještě nedávno říkalo kočkám ve velké části Evropy. Včetně Československa.
Kočka patřila spolu se psem ještě počátkem roku 1934 na seznam jatečních zvířat. Upéct si ji doma nebylo nic neobvyklého.
Pár let před válkou sice oba „domácí mazlíčky“ ze seznamu jatečních zvířat prvorepublikoví zákonodárci vyškrtli, ovšem s válečným hladem a chudobou se tisíce koček a psů do českých kuchyní vrátily.
Naštěstí se zvyk chudých vytrácel už po válce a postupně vymizel. Dnes se maso koček ani psů na trh v Česku dostat nesmí.
Vzpomeňte na poprask, který rozpoutala skupina vtipálků, když „otevřela“ fiktivní restauraci Dog Heaven. Zmíněná internetová stránka dodnes funguje.
Nabízeli dokonce, že si můžete přinést vlastního psa a nechat si ho naložit. A spoustu lahůdek jako čivava s karamelem nebo grilovaná chrtí žebra.
Ve skutečnosti chtěli spíše rozpoutat diskuzi, proč se netoleruje konzumace psího masa, ale hromadné zabíjení hospodářských zvířat nám připadá normální. „Proč některé druhy zvířat jsou degradovány na předmět průmyslové výroby a prožijí tak ubohý krátký život, kdežto jiné druhy si užívají mnohdy až bizarního luxusu?“ ptali se.
„Když opomineme kulturní a etický pohled na věc, který do velké míry konzumaci masa psů a koček v naší civilizaci vylučuje, maso z domestikovaných šelem není v ČR zákonem vyjmenováno jako maso, které se smí uvádět na trh,“ vysvětluje mluvčí Státní veterinární správy Petr Majer.
Dnes si našinec pojídání koček spojí spíše s Čínou a městem Kanton nebo Vietnamem, kde před nedávnem, stejně jako na Taiwanu, konečně postavili pojídání koček mimo zákon.
Švýcarům dodnes chutná specialita i z masa koček
Naopak zákonem povolenou a oblíbenou přípravu kočičího masa vcelku překvapivě najdeme pouhých čtyři sta kilometrů od české hranice, ve Švýcarsku.
Tamní kanton Appezell je vyhlášený regionální pochoutkou mostbröckli, vyráběnou mimo jiné z masa psů a koček.
O Vánocích s bílým vínem a na česnekuV některých oblastech Švýcarska, údajně kolem Bernu či Lucernu, připravují obyvatelé delikátní pokrmy z koček. Tvrdí, že jejich maso je jemné a snadno stravitelné. „Tajně ho jí zhruba tři procenta obyvatel země,“ odhaduje Tomi Tomková, zakladatelka ligy na ochranu zvířat SOS Chats Noiraigue. Švýcaři připravují kočky zejména na Vánoce v podobném receptu jako králíka, tedy při pečení podlité bílým vínem a na sosu z česneku. |
Krajová specialita z okolí města St. Gallen bývá chystána podle rodinného receptu předávaného z generace na generaci. Zpravidla každá usedlost či statek připravuje mostbröckli vlastním způsobem.
Jde o vyčištěný, uzený a usušený kus soleného masa, který se podává nakrájený na tenké plátky. Porážka je legální v případě, že ji provede majitel kočky pro vlastní potřebu.
Dnes se tento pokrm připravuje hlavně z hovězího nebo koňského masa. V minulosti se používalo mimo kočičího i psí maso.
„Není na tom nic divného, maso je prostě maso. Kočka je spíše slavnostní, častěji se tady jedí psi. Zvláště stavební dělníci, zedníci jsou tím vyhlášení,“ prozradil při zachování anonymity v roce 2013 švýcarský sedlák pro britský list Daily Times.
Kočky ještě v nedávné historii konzumovala běžně takřka celá Evropa. Tak třeba anglická zvyklost říká, že první jídlo v novém domě by měla být pečená kočka. Přináší to totiž štěstí.
Pozor, hlavu ne. Abyste nepropadli šílenství
Kočky ve středověku pojídala francouzská městská chudina. Španělský recept zase varoval před snědením kočičí hlavy, které prý přivede jedlíka k šílenství.
Celý recept z roku 1529 popisuje významný středověký kuchař Ruperto de Nola takto: „Vezmi plnou kočku a podřež jí hrdlo, hlavu od mrtvého těla odděl a zahoď. Pokud ji budeš jíst, ztratíš smysly i soudnost. Vyčisti dobře maso od srsti, zvenčí i zevnitř. Zabal jej pak do bílého plátna a na den a noc zakopej do země, aby zkřehlo.“
Švýcarský parlament protesty proti pojídání psů a koček sice vždy vyslyší, ale prozatím nic nepodniká a roky argumentuje tím, že jíst či nejíst kočky je svědomím každého švýcarského občana.
To sousední Italové kočičí hody zakázali. Sami totiž kvůli chudobě kočky často v minulosti pojídali a dodnes se prý za to velmi stydí.
Trestný čin týrání zvířat
Důkazem je kulinářský pořad veřejnoprávní televizní stanice RAI, kde v roce 2010 vystoupil vyhlášený italský kuchař Beppe Bigazzi a k milionům televizních diváků prohlásil: „Jedl jsem kočku a můžu vám říci, že je to lepší než mnoho dalších zvířat. Lepší než kuře, lepší než králík, lepší než holub,“ olizoval se Ital a přidal také tradiční radu na úpravu masa. „Kočičí maso před dušením naložte na tři dny do pramenité vody, aby zkřehlo.“
Místo potlesku přišla obrovská kritika, pořad byl na hodinu zakázán a ozvalo se italské ministerstvo zdravotnictví: „Je absolutně neslýchané, aby veřejná televizní stanice ve svém programu divákům říkala, jak jsou kočky delikátní pochoutkou. Kontaktovala jsem již producenty pořadu, aby uvážili, zda jejich pořad nevybízel k trestnému činu týrání zvířat,“ uvedla tehdy pracovnice ministerstva Francesca Martini.
Poslední větší případ pojídání koček řešili Italové v roce 2015. Padesátiletý Francesco F. byl souzen za to, že obcházel útulky, kde sháněl černé kočky.
Když však jednou prohlásil, že by rád zvíře, které má na sobě trochu masa, ochránci ho začali sledovat. Itala přistihli přímo v kuchyni s rukama od krve ve chvíli, kdy jedno ze zvířat usmrtil. „To se nesmí, jíst kočky?“ opáčil muž, který si měl odpykat dvanáct měsíců vězení.
Zakázaný pokrm Ortolans a la provençale ze strnada
Kromě koček a psů se ochránci zvířat snaží zakázat pojídání dalšího zvířete, strnada obecného, kterého zejména francouzské restaurace „na černo“ nabízejí v pokrmu zvaném Ortolans a la provençale, tedy pečený strnad.
Problém je v usmrcení zvířete. Strnad je několik týdnů vykrmován fíky a kukuřicí na čtyřnásobek své váhy, aby byl nakonec utopen v koňaku a upečen.
Ptáka servírují dva číšnici, jeden pokrm před jedlíkem odklopí, druhý mu přes hlavu přehodí ubrus, aby se neztratila vůně masa. Nejlepší jsou prý ptačí plíce, které se po utopení ptáka naplní zmíněným koňakem.
Cena za tradiční francouzskou delikatesu se pohybuje kolem pěti tisíc korun. Když koncem devadesátých let klesla populace opeřeného pěvce ve Francii o třicet procent, byl lov strnada zakázán. Přesto každoročně nejen ve Francii, ale i ve Španělsku, Itálii a hlavně na Kypru a Maltě policie chytí tisíce pytláků s miliony strnadů a jiného drobného ptactva.
To se právě přes Středomoří stěhuje za teplem. Jejich konzumaci se i přes zákaz lovu stanovený zákonem stále nedaří vymýtit. S ptáky se čile obchoduje a dovážejí se také z Tuniska nebo Jordánska.
