Právě zvonka zeleného Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlásila ptákem roku 2022. Aby upozornila, že ani ptáci považovaní za obyčejné a všudypřítomné opravdu nemusejí být běžní napořád, pokud budeme do jejich životů a životního prostředí nešetrně zasahovat.
Titul Pták roku uděluje ČSO obvykle druhům, které jsou veřejnosti dobře známé a s nimiž se může setkat ve svém okolí, což zvonek zelený zatím je. „Zvonek obývá otevřenou zemědělskou krajinu s poli, sady a pásy křovin, ale žije i v lidských sídlech včetně největších měst, kde vyhledává zahrady a parky,“ uvedl k výběru Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.
Pomozte se sčítáním ptáků 7.–9. ledna 2022Cenná data o výskytu zvonků může veřejnost ornitologům dodat během nadcházející Ptačí hodinky. Tedy během sčítání ptáků na krmítku, které proběhne o víkendu 7.–9. ledna 2022. |
Pozorovat lze u nás zvonky zelené celoročně. „Na jaře můžeme vidět samce, jak zpívají z vrcholků stromů. Pokud máme na zahradě husté keře, zvonci u nás mohou zahnízdit. Na podzim se potom hejnka zvonků sdružují a potulují se polní krajinou, kde sbírají semena a další rostlinnou potravu. V zimě rádi přilétají do zahrad a na krmítka, kde si vybírají především slunečnicová semena,“ popisuje zvonky Vermouzek.
Na snímku vlevo samec zvonka zeleného má šedozelená záda, žlutozelenou hruď a šedé skvrny na líci a na křídle. Žluté pásky v křídle a po stranách kořene ocasu jsou velmi výrazné. Vpravo samice zvonka zeleného má také žluté znaky, ovšem její celkové zbarvení je spíše hnědé a šedavé, matnější.
Zvonky poznáte podle zářivě žluté pásky na křídle zeleného kabátku, relativně mohutného kuželovitého zobáku a hlasitého zvonivého hlasu. Právě jméno zvonka zeleného odkazuje nejen na zelenou barvu jeho peří, ale i na zpěv připomínající zvonění malého zvonečku. Jen je bohužel otázka, zda zvonek zelený opravdu zůstane běžným druhem.
Ačkoli ho dodnes zastihneme na celém území České republiky, údaje ze sčítání ptáků ukazují, že zvonků ubývá. „Zhruba až do roku 2010 se zdálo, že zvonek u nás nijak zásadně nemění svoji početnost, na rozdíl od řady dalších druhů zemědělské krajiny. Jako převážně semenožravý druh žijící v blízkosti člověka, často ve vesnicích, na tom byl lépe než řada jiných druhů. Za posledních deset let ale dvě třetiny našich zvonků zmizely. V roce 2021 jsme napočítali jen 31 % zvonků oproti roku 2011,“ upozorňuje na alarmující výsledky sčítání Vermouzek.
Trichomonóza Základními příznaky trichomonózy jsou netečnost, načepýřené peří, apatické chování. „Pták často nemá sílu uletět, v krmítku zdánlivě pospává. Může mít přivřené oči, problémy s dýcháním. Ptákům napadeným bičenkami tečou sliny, často mají mokré opeření kolem zobáku, těžce polykají, vyplivují potravu. Mnohdy hynou přímo na krmítku či v jeho blízkosti,“ popisuje symptomy ornitolog. |
Podle ornitologů je hlavní příčinou úbytku zvonka zeleného závažná ptačí nemoc: trichomonóza. Způsobuje ji parazitický prvok bičenka drůbeží (Trichomonas gallinae), která napadá zadní část ptačí ústní dutiny, tedy jícen a vole. Zde se namnoží a způsobuje rozsáhlé záněty, které znemožňují polykání, a ptáci nakonec uhynou hladem.
„Bičenky se přenášejí slinami a zbytky potravy, která odpadne nakaženým ptákům od zobáku. Na vzduchu dlouho nevydrží, ale pokud kousek semínka hned sezobne jiný zvonek, je tragédie hotová. Krmítka, kde jsou ptáci v těsném kontaktu, tedy přispívají k šíření nemoci, a proto se trichomonóze říká krmítková nákaza,“ popisuje Vermouzek. (Viz zpráva z roku 2012 o hromadném hynutí zvonků a výskytu bičenky.)
Pokud tedy ptáky v zimě přikrmujete, je potřeba být pozorní. V tuhých mrazech sice přikrmování opravdu pomáhá ptákům přežít, jejich shlukování u krmítka má však i svá rizika. Pokud se tedy u krmítka vyskytuje jedinec evidentně nemocný, což poznáte na jeho chování, je potřeba krmení na dva týdny přerušit, krmítko pečlivě vyčistit a nechat důkladně vysušit, což bičenku drůbeží spolehlivě zabije. Na místě je informovat i sousedy, kteří také mají krmítka, a výskyt ohlásit ornitologům na birdlife.cz/choroby.
Smysluplná léčba volně žijících ptáků s trichomonózou možná není, na místě je prevence. Tedy správné a zodpovědné přikrmování.
„Abychom se vyhnuli trichomonóze na krmítku, denně z něj odstraňujeme zbytky potravy a trus. Pravidelně pítko i krmítko čistíme a po umytí necháme důkladně vysušit. Ideální jsou závěsná krmítka se zásobníky, kde se ptáci nesdružují ve velkých hejnech, namísto velkých dřevěných krmítek, v nichž ptáci stojí v potravě a která se špatně čistí,“ nabádá ke zodpovědnosti Vermouzek. Nákaza sice není přenosná na člověka ani další savce, ale pro ptáky je vysoce infekční. A zvonek je kvůli ní jedním z nejrychleji ubývajících druhů posledního desetiletí.
Jak lze zvonkům opravdu smyslupně pomoci?
Místo celoročního přikrmování na krmítku připravme zvonkům ideální přirozené prostředí, kde budou moci bez zbytečného ohrožení nákazou žít, hnízdit a sbírat potravu, vyzývají ornitologové. Jak na to?
„V hnízdním období nekácejte stromy ani neprořezávejte keře – ohrozili byste hnízdění. Udělejte svou zahradu pestrou a různorodou. Takovou, kde ptáci najdou dostatek semen a bobulí pro sebe a housenek či pavouků pro mláďata. Pokud hospodaříte na poli, snažte se omezit chemii, zakládejte remízky s křovinami, úhory, zkrátka se snažte nabídnout místo ke sběru potravy a hnízdění,“ popisuje smysluplná opatření v zahradách a zemědělské krajině Zdeněk Vermouzek.
Mimo zimní období se nemoci šíří více než v zimě, proto ornitologové doporučují od jara do podzimu ptáky nepřikrmovat. A naopak ptákům vytvořit prostředí, kde by našli přirozenou potravu a nemuseli se shlukovat na krmítku. A když přikrmujete, důsledně dodržujte hygienu a preferujte krmítka, kde se ptáci příliš nesdružují a která se dobře čistí.
„Zvonek byl donedávna běžným druhem, nyní je stále vzácnější. Je jen na nás, zda přijmeme zodpovědnost, abychom ptákům v dobrém úmyslu neškodili,“ uzavírá Vermouzek.
