Cílem kampaně Hmyz roku je propagace důležitých témat souvisejících s hmyzem, biodiverzitou a stavem české krajiny prostřednictvím některého společensky, kulturně, přírodovědně i ochranářsky zajímavého druhu hmyzu. A kdo by cvrčka polního (Gryllus campestris), krásně ilustrovaného ve spoustě dětských knížek, neznal? Ačkoli ho málokdo opravdu viděl.
Cvrček získal své české jméno podle takzvané stridulace, typického zvuku, jež pomáhá samečkům lákat samice. Nemají žádné housličky jako ti pohádkoví, nepotřebují je – typické cvrkání vydávají vzájemným třením křídel. A cvrččí samička se nemůže splést, takhle nikdo jiný necvrká. Také vzhledem je cvrček nezaměnitelný s jiným hmyzem.
Cvrček s oblibou obývá suché úhory, meze, okraje polí i stepní stráně, proto mu dříve velmi vyhovoval tradiční způsob hospodaření v krajině. Na rozdíl od mnoha jiných nápadných druhů hmyzu cvrčků v Česku neubývá. Zpravidla je u nás potkáte v teplejších oblastech, například na jihu Moravy, ve středních Čechách nebo na Žatecku. Dospělé cvrčky lze v krajině objevit od dubna do července, na podzim pak jedince nedospělé.
„V posledních letech zaznamenáváme rychlé šíření cvrčka směrem do chladnějších oblastí i vyšších nadmořských výšek. Důvodem je nejspíš postupné oteplování klimatu, které mu jako teplomilnému druhu vyhovuje,“ vysvětlují entomologové s Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a zvou veřejnost k mapování jeho výskytu.
S kým vlastně máte tu čest?
Podobně jako kobylky či sarančata patří i cvrčci mezi rovnokřídlý hmyz, mají silné zadní nohy umožňující skákání a zvukově mezi sebou komunikují. Dospělého cvrčka lze v přírodě potkat zhruba obzvlášť teď na jaře, v období páření. A jsme u cvrččího cvrkotu, který vzniká třením křídel o sebe a samečci jím k sobě lákají samičky.
Zapojte se do mapování cvrčkaRychlé šíření cvrčka je pro vědce zajímavým jevem, s jehož dokumentací a výzkumem může pomoci veřejnost. Do monitorování výskytu cvrčka se v rámvi tzv. občanské vědy může zapojit kdokoliv, stačí k tomu chytrý telefon a aplikace iNaturalist. Ta Vám napomůže se správným určením cvrčka a následně je možné údaj o pozorování skrz aplikaci zadat do mapovací databáze společně s fotografií nebo záznamem jeho zvukového projevu (v tom případě musíte aplikaci dovolit přístup k mikrofonu vašeho zařízení). Každý nález tak pomůže přesnějšímu pochopení důvodů a mechanizmů cvrččí expanze i dopadů měnícího se klimatu na naši krajinu a přírodní rozmanitost. |
A nemají to úplně jednoduché. Nejprve si musí v zemi vyhrabat hlubokou noru, jejíž ústí bude zesilovat zvuk cvrkotu, a pak v ní vysedávají a lákají do ní k páření samičky. Ty v tomto období volně pobíhají po zemi a samce k páření právě hledají. Jenže samci mezi sebou bojují o lukrativní místa pro nory a v rámci milostného boje je vše dovoleno.
Někteří samci jsou totiž příliš malí a slabí na to, aby mohli uhájit vlastní noru a svým zvukem nějakou samičku přilákat. Tak jdou na to lstí: tiše se připlíží k noře, kde cvrká nějaký velmi hlasitý a úspěšný samec, a přímo tam se snaží nenápadně spářit se samičkami, které tento samec přiláká. Říká se jim satelitní samci a jejich strategie bývá poměrně úspěšná. Konekonců podobně to dělají i některé druhy žab. A koloběh nového života opět pokračuje nakladením vajíček do země.
Život každého nového cvrčka tedy začíná ve vajíčku, které samička klade do půdy, většinou blízko ústí nory, kterou vyhloubil sameček. A protože je cvrček hmyz s tzv. nedokonalou proměnou, z vajíček se v létě líhnou larvy (nymfy), které se už od začátku hodně podobají dospělým cvrčkům. Nymfy se několikrát svlékají a rostou, koncem léta a na podzim je můžete potkat třeba pod kameny. Po přezimování cvrčci dospějí a na jaře dalšího roku nová generace opět začíná s rozmnožováním.
Fascinují vás cvrčci, případně jakýkoli jiný hmyz? Pak možná právě pro vás Česká společnost entomologická pořádá přednášky i veřejné exkurze, které budou letos mířit nejen za cvrčky polními.
