Průvodce plodovou zeleninou aneb jak co pěstovat
Samozásobením nejen výrazně pomůžete rodinnému rozpočtu, ale navíc si při zahradničení krásně odpočinete a tzv. si vyčistíte si hlavu. Radost z vlastnoručně vypěstované a sklizené zeleniny totiž pohltí úplně každého. Dalším plusem je fakt, že znáte prostředí, ze kterého zelenina pochází, a nemusíte se bát, že kupujete, a hlavně konzumujete zajíce v pytli.
Už se skoro zdálo, že pěstování zeleniny bylo vytlačeno trendem zahrad nenáročných na péči. Avšak najednou jsou zase tady: velké i malé záhony plné rajčat, cuket, okurek, paprik a dalších teplomilných druhů. A to nejen na venkově – zelenina dobývá i městské zahrádky, a dokonce i balkony.
Jak tedy nejlépe začít? Pro začátek postačí záhon na plném slunci o rozloze několika metrů čtverečních. Pokud plánujete zásobit výpěstky ze zahrady celou rodinu, měli byste se na to připravit v předstihu.
V závislosti na předchozím užívání pozemků může totiž trvat jeden až tři roky, než půdu připravíte na pěstování zeleniny. Tento čas nejlépe překlenete kombinací zeleného hnojení, ostálek, máků, měsíčků a aksamitníků. Hluboce kořenící rostliny nahradí namáhavé kypření půdy a potlačí rozvoj plevelů.
Udržování okrajů záhonů a trávníku bývá problém, řešení je prosté |
Zvláště na malých pozemcích se vyplatí oddělit zeleninové záhony od ostatních částí zahrady. Pohled na kompost mohou zakrýt vysoké slunečnice nebo několik řad cukrové kukuřice. Živé ploty ze zimostrázu nebo buku poskytnou ochranu před studenými větry a propůjčí záhonům strukturu i v době, kdy je velká část zeleniny již sklizena. Včely, čmeláci, motýli a další opylovači jsou v zahradě vřele vítáni. A jelikož nejlépe se dají přilákat pestrým osázením, jsou hvozdíky, plaménky či hledíky pro užitkovou zahradu s plodovou zeleninou stejně důležité jako rajčata, lilek nebo okurka.
