Kamzík horský tatranský
Jak naznačuje už jen samotné jméno tohoto plachého obyvatele vysokohorských oblastí, zahlédnout ho můžete pouze v Tatrách u našich slovenských a polských sousedů. Vyšplhat za ním musíte do výšky alespoň 1 200 metrů nad mořem. Tatranský kamzík je poddruhem kamzíka horského a jeho populace o počtu asi 1 200 až 1 400 jedinců je tou vůbec nejsevernější na světě.
Největší počet tatranských kamzíků dnes obývá Belianské Tatry. Na rozlehlém území, kam je turistům vstup zakázán, se zvířatům daří.
Největším nepřítelem vzácného druhu je vedle orla skalního a rysa ostrovida také člověk. Všemožní lovci i obyčejní pytláci se ve Vysokých Tatrách tak činili, že v 19. století zbylo jen pár desítek jedinců. Nejznámější podvratný živel, pytlák jménem Janek Lysý (asi 1790–1870), za svůj život skolil na 300 kamzíků, což odpovídalo zhruba třetině tehdejšího celkového počtu.
Co je endemit?Endemit je organismus (tedy nejen zvíře, ale i rostlina), který je rozšířen pouze v určité ohraničené oblasti a nikde jinde na světě se nevyskytuje. Na našem kontinentu je takových druhů celá řada. Například zhruba celá polovina všech evropských obojživelníků a plazů patří mezi endemity. Největší koncentrací se vyznačují oblasti Pyrenejského a Apeninského poloostrova. |
Z mrtvých zvířat získával bezoár, kamínky vytvořené v jejich zažívacím traktu, které se v lidovém léčitelství těší pověsti magického léku proti nevolnosti i otravě. Celé pohoří znal údajně jako své boty, několik vrcholů zdolal jako první a po všech koutech měl poschovávané hrnce, v nichž na ohništi kamzíky vařil.
Kamzík žije v Jeseníkách už sto let. Cestu z Rakouska zaplatil císař |
V 60. a 70. letech 20. století bylo několik párů přesunuto i do Nízkých Tater. Nejvyššími čísly se však dnes mohou pochlubit Tatry Belianské. Na rozlehlém území, kam je turistům vstup zakázán, se zvířatům daří. Právě narůstající počty návštěvníků v Tatranském národním parku totiž kamzíkům narušují teritorium a pořádně jim tím znepříjemňují život.
Sýkora parukářka
Sýkory preferují starobylé jehličnaté lesy s mnoha dutinami ve stromech a lišejníky. V nich se totiž schovává potrava.
Evropu obývá na 700 druhů ptáků, pouhých deset však nenajdete nikde jinde na světě. Kromě brhlíka korsického, pěnice sardinské, křivky velké či orla iberského se na poměrně krátkém seznamu nachází i sýkora parukářka. Rozšířená je od Španělska a malé části Skotska na západě až po pásmo Uralu na východě. Doma je i v Česku, zahlédnout ji můžete především v jehličnatém porostu.
Nejvíce jí vyhovují lesy plné starých stromů, obrostlých mechem a lišejníkem. Právě v nich si totiž hoví hmyz, kterým se tento drobný ptáček živí. I mezi desítkami druhů sýkor se dá parukářka bezpečně rozeznat díky nezaměnitelné chocholce na hlavě. Vyjímají se také svou čipernou náturou – jsou téměř neustále v pohybu a dobře lezou po všech možných površích.
Polní myš St. Kilda
Pokud by vám pod nohama proběhla tato polní myška, zřejmě byste si jí ani nevšimli. Ve skutečnosti nenápadný obyvatel malého souostroví St. Kilda, nacházejícího se v Atlantském oceánu nedaleko skotských břehů, tak trochu připomíná obávaného masožravého králíka z Caerbannogu, před kterým nás varoval film Monty Python a Svatý grál.
Vědci působící na ostrově přišli na to, že jídelníček druhu Apodemus sylvaticus hirtensis obsahuje čím dál více masa a všežravci tak myši zůstávají v podstatě už jen z titulu. Jejich potravu teď tvoří převážně mořští ptáci. Jestli je loví samy, nebo pouze vyhledávají jejich mršiny, se zatím nepodařilo zjistit.
Původně na ostrovech St. Kilda žila i početná populace rovněž endemických myší domácích, ta však vyhynula už krátce po roce 1930, kdy se z tohoto bohem zapomenutého kousku světa odstěhovali poslední lidští obyvatelé. Opuštěné domy se staly příbytkem myší polních.
#fmspad 07/07/19 I love eating this food (....is what I imagine the St Kilda field mouse would say if he/she wasn’t too busy feasting on our little crumbs!! I was thrilled to see (and photograph) this little fellow on my travels - this subspecies of mouse is only found on St Kilda (possibly arrived with the Vikings) and on my recent trip only to be found near our kitchen - smart mouse! ) #littlemomentsapp #fms_iloveeatingthisfood #stkildafieldmouse #fieldmouse #mouse #stkilda #hirta #scotland #nature #wildlife #thegreatoutdoors #travels #adventure
Prapředci obou druhů sem nejspíš dopluli s Vikingy jako nežádoucí hosté na jejich lodích. Za onu dobu polní myši oproti svým kontinentálním příbuzným vyrostly téměř dvojnásobně. Na vině jsou pravděpodobně drsné klimatické podmínky – větší tělo lépe udržuje teplo.
Kalábrijská veverka
Veverka je vcelku běžné zpestření procházek v parku či v lese téměř po celém světě. Kromě šedě a rezavě zbarvených zvířat najdeme v Evropě i veverku černou, která je endemitem na jihu Itálie. Až donedávna byla považována za poddruh veverky obecné, teprve před pár lety ji vědci klasifikovali jako samostatný druh.
Rozpoznat se dá na první pohled – její srst je tmavě hnědá až černá a kontrastuje s bílým bříškem. Na rozdíl od veverky obecné je také mnohem větší a může vážit i přes půl kila, tedy asi o třetinu více. Stále však nemá na ratufu obrovskou, veverku dorůstající délky až jednoho metru, která je endemitem indických lesů.
