A o to jde. Pokud byste zjistili, že tohoto nohatého tropického mazlíčka doma živíte nedobrovolně, přírodovědci z Národního muzea ocení, když se s nimi o tuto informaci podělíte a pomůžete tento exotický druh u nás zmapovat pro připravovaný atlas mnohonožek ČR. Stačí jeho fotografii či video nahrát do aplikace iNaturalist nebo napsat e-mail přímo zoologům do muzea.
Mnohonožky dělají půdě radost i u nás |
Když si totiž zoolog Petr Dolejš z Národního muzea zhruba před rokem přečetl článek svého polského kolegy Jakuba Bieniase a kolektivu s mapkou aktuálního rozšíření okrajenky žlutoskvrnné v Evropě, byl překvapen, že ve střední Evropě se vyskytuje všude, kromě České republiky. Přitom je to tropický druh původem z Jižní Ameriky a u nás je tolik milovníků pokojovek, často pocházejících právě z této oblasti.
Tehdy tedy oslovil nejprve členy České arachnologické společnosti, zda tuto tropickou krasavici někde nepotkali. „Právě pavouci skleníků se totiž běžně zkoumají. A tak velkou mnohonožku, byť sbíráte pavouky, nejde přehlédnout,“ vysvětluje vědec, že čtyř až šesticentimetrového tvora se žlutými boky a spoustou noh si prostě všimnete jak ve skleníku, tak doma v květináči.
VIDEO: Tropické pokojovky jsou i jedlé. Najděte si tu svoji |
A bingo. „Ozval se mi Ondřej Zicha, správce BioLibu, že má fotografii od pana Lohnického z Brna, kterému vylezla z palmy koupené v IKEA v roce 2014,“ popisuje Petr Dolejš. Rodina ji asi dva roky chovala v květináči jako mazlíčka, a když exotická okrajenka uhynula, její tělíčko zachovali vysušené. „Dokladový exemplář prvního zaznamenaného nálezu tedy existuje,“ popisuje vědec.
Vyrazte do přírody s mobilem a zmapujte pro svět naše rostliny i živočichy |
Nejstarší je ovšem nález z olomoucké zoologické zahrady, kde výskyt této okrajenky poprvé zaznamenali už v roce 2009 a se zoology z Národního Muzea na mapování spolupracují. A třetí, zatím poslední, je letošní nález z Prahy. Což už byla reakce na kampaň Národního muzea na Facebooku.
Nenápadné pracovité a nohaté požehnání
Co to znamená pro pěstitele, pokud okrajenku v květináči zjistí? Má se bát, že pro jeho rostlinu znamená nějakou hrozbu? Nebo naopak přínos?
Okrajenka žlutoskvrnná
„Všechny mnohonožky žerou spadané tlející listí a další rozkládající se částečky půdy. Pak je vyměšují – zjednodušeně řečeno – v podobě humusu, čímž půdu zúrodňují,“ vysvětluje zoolog. „Pokud se ale přemnoží, mohou okusovat i části živých rostlin a způsobovat jim škody – to bylo pozorováno například u dlouženky slepé, ale děje se to jen málokdy,“ uklidňuje.
Konkrétně u tropické okrajenky žlutoskvrnné odborníci nepředpokládají, že by u nás nějak škodila. „V květináči bude požírat částečky půdy, substrát bude svým prolézáním provzdušňovat a navíc ho obohacovat o živiny svými ‚bobečky‘,“ je přesvědčen i Petr Dolejš. Výskyt mimo květináče s pokojovkami také nehrozí, v našich klimatických podmínkách by nepřežila.
A co mnohonožky žijící u nás?
Mnohonožky jsou běžnou půdní faunou nejen v tropech a subtropech, ale i v našem klimatickém pásmu. Jen nejsou tak velké a nápadné, takže je ani nevnímáme. Pro půdu na vaší zahrádce či v lese ovšem dělají mnohé. “Svým článkovaným a často dlouhým tělem jsou dokonale přizpůsobené k životu v půdních skulinách, prostůrcích pod kůrou nebo k prorývání se ve ztrouchnivělém dřevě,“ popisuje je odborník.
„Na rozdíl třeba od pavouků, kteří jsou draví, a lidé je často chovají právě kvůli tomu, že jsou ‚akční‘, se mnohonožky mohou na první pohled jevit jako poněkud nudná stvoření,“ dodává Petr Dolejš, že je opravdu běžně přehlížíme.
Stíněnka skleníková (původně tropický, ale již u nás zdomácnělý druh)
Dlouženka slepá
„Nedělají totiž nic jiného, než ‚jen‘ pomalu lezou a žerou de facto to, po čem chodí. Mají ale onu veledůležitou funkci tzv. půdotvorného činitele. Například spolu se svinkami, stínkami a některými dalšími druhy hmyzu spoluvytvářejí půdu,“ vysvětluje vědec, jak důležité jsou pro přírodu kolem nás. U nás jich aktuálně známe 81 druhů, původem exotická žlutoskvrnná okrajenka bude druh číslo 82.
Okrajenku žlutoskvrnnou byste v květináči nepřehlédli díky její délce (cca 4 cm) a výraznému žlutému pruhu.
I u vás doma se mnohonožky v květináčích vyskytovat mohou, ale není to prý příliš časté. Ovšem zmíněnou okrajenku – i naše druhy, jako například stíněnku skleníkovou či drobné dlouženky – si lze domů přinést se skleníkovými rostlinami. Třeba právě z některého z obchodních řetězců.
Okrajenku žlutokvrnnou mezi nimi případně poznáte spolehlivě. „Mnohonožky žijící v Česku jsou menší a méně nápadně zbarvené. Samozřejmě že v rámci přípravy Atlasu rozšíření mnohonožek v ČR jsme pátrali po všech druzích mnohonožek, ale pouze okrajenka je natolik nápadná, že si ji všimne i laik,“ doplňuje Petr Dolejš, proč vědci z Národního muzea zařadili právě ji do programu občanské vědy. Naše běžné druhy mnohonožek prostě nejsou pro laiky tak atraktivní a většinu z nich nerozpoznají.
A co by mohl výzkum tropické žlutoskvrnné krásky přinést? „Primární jsou údaje o rozšíření, tedy to, kde se v Evropě vyskytuje a odkdy. Z toho lze usuzovat na to, jakými cestami se k nám dostala. A co od ní můžeme očekávat, tedy kam, a za jakých podmínek, se bude dál rozšiřovat,“ vysvětluje zoolog. Každopádně to ale není invazní druh, který by ohrožoval naše původní druhy mnohonožek, ve volné přírodě by nepřežila. „Zkrátka jen využila příležitosti a nechala se člověkem vozit po světě“, konstatuje vědec.
