Už více než 50 let se k poloostrovu slétávají také racci jižní, kteří nemilosrdně klovou do každé velryby, která se jen odváží pro nádech vyplout k hladině. Ptáci si pak pochutnávají na jejich kůži a tuku, jenž velrybám vyrvávají ze hřbetu. V posledních desetiletích se obtěžování ze strany racků stupňuje a je tak závažné, že způsobuje předčasný úhyn velrybích mláďat, uvádí odborníci ve studii zveřejněné v odborném časopise Biology Letters.
Je známo, že racci jižní a další mořští ptáci občas uloupí mořským savcům masitou stravu (a někdy je dokonce připraví o oční bulvy). Zmíněná studie ale ukázala, že v posledních desetiletích vzrostl počet mláďat velryb jižních, která uhynou předtím, než dosáhnou prvního roku života. Zároveň se u nich zvýšil počet a závažnost zranění způsobených racky.
„Je to smutný pohled,“ říká Macarena Agrelová, mořská ekoložka z univerzity v brazilském státě Santa Catarina (UFSC) a autorka studie.
Faeřané pořádali tradiční grindy. Od května zabili přes 500 delfínů |
Velryby jižní a racci jižní žijí bok po boku už dlouhou dobu, jejich soužití ale nabralo bizarní směr v 70. letech minulého století. Do té doby se zdálo, že opeřencům ke spokojenosti postačí živit se kůží, která se z velryb přirozeně olupuje. Není jisté jak a kdy, ale jednoho dne si racci uvědomili, že více potravy získají přímo ze zdroje. Tuto znalost si od té doby předávají z generace na generaci.
„Útoky jsou opravdu bolestivé a způsobují velké, hluboké rány, zejména na hřbetech mladých velryb,“ uvádí Mariano Sironi, spoluautor studie a vědecký ředitel argentinského Institutu pro ochranu velryb (ICB). Zatímco některá klovnutí jsou malá, v „nejextrémnějších případech mohou rozsáhlé rány pokrývat velkou část hřbetů mláďat a mohou být až metr dlouhé i větší,“ říká Sironi.
Útoky narušují i kojení
Ptáci zpočátku útočili i na dospělé velryby, ty ale s postupem času změnily způsob, jakým se vynořují na hladinu. Hřbety nyní prohýbají tak, že jim z vody kouká jen hlava. Malé velryby to ale nedokážou. Ustavičné útoky nejenomže nedospělým velrybám jižním působí bolestivá zranění ale také narušují jejich odpočinek a kojení. To společně s dalším stresem vede k tomu, že předčasně hynou.
Po analýze tisíců zaznamenaných pozorování a leteckých snímků z let 1970 až 2017 vědci zjistili, že počet zranění, která utrpěla mláďata velryb jižních u poloostrova Valdés, se za poslední dvě desetiletí zvýšil přibližně desetkrát.
„Je docela překvapivé, že obtěžování ze strany racků má dopady na populaci velryb,“ říká biolog Matthew Leslie z americké geologické služby USGS, který se na studii nepodílel.
Velryba se zlomenou páteří překonala tisíce kilometrů, cesta je její poslední |
Populace velryby jižní, která byla kdysi na pokraji vyhynutí, se po zákazu jejího lovu v roce 1935 dokázaly zotavit. I nadále je ale podobně jako u téměř všech dalších velryb ohrožuje úbytek zdrojů potravy, rybářské náčiní a lodě.
„Pro tyhle velryby je to jako smrt tisíci řezy a racci jsou jeden další řez,“ říká Leslie.
Autoři studie uvádějí, že za příkoří patagonských velryb může částečně člověk. Poukazují na špatně spravované skládky a odpad z rybářských lodí, který zvyšuje populaci racků jižních. „Doufáme, že předložením vědeckých důkazů o tom, jaký mají útoky racků vliv na životy velryb, lidé změní své chování a budou se více zajímat o nakládání s odpadem,“ dodává Sironi.
18. prosince 2022 |
