Tisíce knížek gorilích pohádek s hlavní hrdinkou Mojou a obrázků s naučnými texty vypravila Zoo Praha do střední Afriky na počátku roku (viz předchozí článek). V rámci projektu Pomáháme gorilám mají přispět k ochraně ohrožených goril nížinných v přírodě (viz cíle projektu). Zážitky z cesty zástupců pražské zoo můžete pravidelně sledovat díky zápiskům z deníku Miroslava Bobka.
Neklidný kontinent
Zítra vpodvečer přistaneme v Kamerunu. Od severní Afriky je naštěstí daleko a náš kamerunský spolupracovník Manfred posílá uklidňující esemesky CAMEROUN IS CALM, EVERYTHING IS OK. Ale přesto – příliš bych se nedivil, kdyby se revoluční vlna přelila z arabsky mluvících zemí i do subsaharské Afriky.
Při jedné z minulých návštěv jsme v kamerunském hlavním městě Yaoundé byli svědky neuvěřitelného dopravního kolapsu. V sobotu po poledni se desetitisíce lidí ve svých autech zalykaly horkem a buď čekaly v zácpách, nebo se zoufale pokoušely najít nějakou náhradní trasu. Hlavní dopravní tepnu, procházející napříč celým městem, totiž uzavřeli policisté. Dlouhé hodiny zela prázdnotou. Čekalo se, až po ní projede prezident Biya...
Bez ohledu na zeměpisnou polohu, etnické složení obyvatelstva a náboženské vyznání má většina Afriky jedno společné: nespokojenost pramenící nejen z hmotného nedostatku, ale také z korupce a arogance mocných. To by nebylo nic nového. Jenže dnes už i chýše v pralese mají na střechách satelitní antény, facebookový profil se stal běžnou záležitostí a mobilní telefon nezbytností. Informace dodávají sebevědomí a jejich efektivní sdílení odvahu. Snaha o změnu a emancipaci za těchto okolností zkrátka přijít musí. A leckde už přišla.
Jak tomu bude v Kamerunu, uvidíme. Jenom doufám, že ne až příliš zblízka.
Brusel, pondělí 28. února 2011
Pozor, Češi!
Na všechny cesty jsem se většinou velmi dlouho připravoval. Tentokrát – obávám se – budu ještě z Yaoundé řešit nejrůznější resty. V noci jsem si však alespoň prolistoval materiály, které mám s sebou. Cituji nejzajímavější odstavec:
Za nedávné občanské války v Kongu (Brazaville) si jedna z povstaleckých etnoskupin začala říkat Češi. Konžané totiž milují fotbal a v českém reprezentačním mančaftu působili hráči se jmény Kuka, Kula, Kouba, tedy jmen bohatě se vyskytující v povstaleckém regionu. Etniku se tak začalo říkat zpočátku z legrace, oni sami to však přijali a nadále název používají. "Když jsem jezdil do Brazzaville, tak jsem pravidelně nacházel na titulních stránkách novin titulky Češi vyloupili vlak, Češi přepadli policejní jednotku. Dokonce, když jsem se měl možnost setkat s prezidentem (Kabilou mladším), z legrace říkal, že bychom mohli pomoci tento konflikt urovnat. Tím, že to jsou naši Češi," uvedl pro Český rozhlas afrikanista a diplomat Pavel Mikeš.
Hned se do Konga Brazza těším úplně jinak – tak trochu jako domů. I na ty resty možná brzo zapomenu…
Brusel, úterý 1. března 2011
