Tónování po internetuNanečisto si vyzkoušejte, jak by vypadal váš byt nebo dům v kombinaci různých barev. Na stránkách Primalexu si určíte barvu stěn, stropů či okenních rámů a na stránce se objeví i kódy pro jednotlivé barvy. |
Kdo si nechá natónovat barvu na malování, nemusí se bát, že by v případě jejího nedostatku podobný odstín už napodruhé netrefil. Podle záznamu na faktuře nebo v počítači se vyrobí totožný odstín a v práci se může pokračovat. Navíc je často možné barvit i podle přineseného obrázku nebo odstřižku látky.
Oproti praktikám starých mistrů malířů, kteří si kupovali jednotlivé pigmenty a barevné odstíny si vyráběli sami, je daleko jednodušší podle vzorníku vybrat odstín a barvu si odnést domů už hotovou. Přitom cena za oba způsoby přípravy se nemusí tolik lišit.
"Samozřejmě, když si koupíte nejlevnější barvu a k tomu pigment, asi ušetříte," říká Jana Toušková z firmy Primalex. Pokud by ale podle ní člověk zvolil adekvátní kvalitu základní bílé a připočítal cenu pigmentů, příliš si nepomůže. Navíc přijde o komfort, kdy už předem bude vědět, jak bude stěna po vymalování vypadat.
"Troufnu si tvrdit, že světlejší odstíny namíchám za téměř shodnou cenu, za jakou se prodávají klasické bílé barvy," tvrdí Jiří Kotek z míchacího centra Šruc. K A ale dodává i B: "Je samozřejmé, že hodně tmavé a syté barvy stojí o něco víc. Jenže takové stejně z klasické bílé nevyrobíte, barva by byla přepigmentovaná."
Výhodou tónování je i skutečnost, že některá tónovací centra jsou vybavena takzvaným spektrofotometrem, což je jakýsi skener, který nasnímanou barvu dokáže převést do "technické mluvy" normovaného vzorníku, podle něhož pak stroj nadávkuje jednotlivé pigmenty do základní barvy. Není tak problém přinést si obrázek z časopisu, jímž se pak můžete inspirovat.
Ne všude tuto možnost mají, jako náhradu ale nabízejí k půjčení část vzorníku. Když zákazník například ví, že má červenou pohovku, ale není si jist přesným odstínem, může mu výseč z kompletní škály pomoci.
Kdo tónování nedůvěřuje, mohl by si vybrat z trendové nabídky Bonus Color od Primalexu. Tato řada má sice jen dvanáct barev, ale prodává se hotová ve kbelících.
"Podle všech vzorníků jsme pořád nemohli vybrat, nakonec mi úplně náhodou vyhovoval jeden odstín Bonusu a měla jsem to nakonec se stejným komfortem jako při namíchání na míru," napsala nám čtenářka.
Práce s pigmentem
Klasické ruční tónování v sobě skrývá i nebezpečí, že se to ve snaze vytvořit hodně sytý nebo tmavý odstín přežene. Podle odborníků by mělo být v základní barvě, takzvané bázi, maximálně pět procent pigmentů. V okamžiku, kdy se toto množství překročí, hrozí nebezpečí, že na stěně vzniknou fleky, mění se fyzikální vlastnosti barvy.
Tohoto nebezpečí není třeba se u strojního tónování bát. Počítač vypíše, která báze se musí pro ten který odstín vybrat. Většina výrobců mívá tři základní báze, nelze to ale brát jako zákon, každý používá své postupy.
Výhodou použití více bází je i snížení množství tónovacích past v barvě - to kvůli ceně. Pigmenty jsou totiž drahé, a tak zatímco za namíchání desetikilogramového kbelíku světlého odstínu se připlatí řádově desetikoruny, u těžké fialové nebo cihlové to může být i o řád více. U většiny odstínů cena za tónování nepřekračuje deset procent z ceny základní barvy.
Když dojde barva
Problémem amatérského malování je často neschopnost dobře odhadnout celkovou spotřebu barvy na vymalování. Ne že by si výrobci vymýšleli údaje na štítku, ale počítají s ideálními podmínkami, absolutně rovnou plochou, s tím, že nebude třeba barvu nanášet hustější, aby se zakryly případné skvrny.
V podobných případech se stává, že barva nestačí a je třeba ji dokoupit. Míchání barev v automatech má hlavně výhodu, že se složení požadované barvy a množství jednotlivých použitých tónovacích past zapíše jednak do paměti počítače, případně i na fakturu či dodací list.
Pokud se zjistí, že namíchané barvy bylo málo a je třeba ještě přidělat další várku, stroj automaticky znovu nastaví potřebné složení. Pak se nemůže stát, že by měl každý kus stěny jiný odstín.
Různé stroje
Prodejny s barvami, kde nakupují hlavně profesionální malíři, mívají i několik tónovacích strojů - podle sortimentu barev, které prodávají. Například dva na interiérové a fasádní barvy, další na laky či lazury. Nejdražší přístroje dokážou nadávkovat pigment podle zadané vzorníkové barvy úplně automaticky, u jednodušších to musí udělat obsluha. Podle vypsaného seznamu pootočí karuselem s tónovacími pastami vždy tak, aby ručně "kápla" do kbelíku tu dva, tu deset mililitrů pigmentu.
Co však má většina tónovacích center společného, jsou systémy míchání. Používají se dva. V prvním z nich se základní barvy s pigmenty mísí vibracemi. V druhém typu automatu (označují se jako gyroskopické) je možné míchat až 35 litrů barvy. Při míchání se kbelík otáčí všemi směry jako kosmonaut na centrifuze.
Podle odborníků je kvalita promíchání zhruba srovnatelná. Druhý způsob používají hlavně firmy, které míchají nejen tekuté barvy, ale i stříkané omítky. Míchání barev je rychlé, množství barvy potřebné na fasádu běžného rodinného domku je připraveno během pár desítek minut.
Vzorníky
Zřejmě nejznámějším vzorníkem barev je mezinárodní standard RAL. Každý z výrobců však mívá i svůj vlastní vzorníček, takže je možné se setkat například i se vzorníkem NCS, Akzo 3031 a dalšími. Dokonalejší míchací stroje pak dokážou převést zvolenou barvu z jednoho systému do druhého.
Pokud architekt pracuje se vzorníkem určitého výrobce barev a prodejna nemá možnost barvu v tomto systému namíchat či není schopna ji automaticky převést do svého systému, nezbývá než vizuálně porovnávat vzorníky jeden vedle druhého. Anebo vybrat jiné tónovací centrum, kde pracují právě s barvami zvoleného výrobce.
