Černý kocourek k Pavlíně Kopečné dochází od sousedů, přes zahrádku. Je to to nejobyčejnější kotě, jaké si můžete vybrat v každém útulku (více zde), ale je současně opravdu neobyčejně šikovné.
„Se mnou se chodí koukat na televizi, hrát si, občas tu i spí, ale není to kočka zavřená v bytě. Venku na ulici zase s oblibou číhá v křoví nebo na popelnici a vyskakuje na kolemjdoucí,“ popisuje Pavlína. Právě pro jeho útěky mu všichni v domě říkají Kájínek, přestože se oficiálně jmenuje Kryštof.
Aportující kotě Kájínek |
Na to, že kocourek vášnivě miluje aportování, přišla vlastně náhodou. Zaujala ho totiž myška - přívěsek na klíče - tak mu ji jednou hodila a bylo. „Když pak díky aportování přišel na jiné myšlenky a přestal mi drápat sedačku, byla jsem ráda,“ usmívá se Pavlína. Aportování ho totiž pokaždé tak unaví, že se jí večer jen stočí kolem krku a usne.
Přenášení kořisti nebo hraček je podle etoložky Hany Žertové pro kočky přirozené, podobně jako pro psy. A stejně jako mezi psy, i mezi kočkami se najdou náruživí aportéři, kteří si svoji "kořist" neodnesou někam do ústraní, ale přinášejí ji „svému“ člověku. Jednoduše proto, aby jim ji opakovaně házel a oni si tak mnohokrát po sobě vychutnali požitek z honění, chycení a pyšného přinášení úlovku.
„Znám kočky, které kromě plyšových myšek a malých míčků aportují i víčka od PET láhví, korkové zátky či papírové nebo alobalové kuličky. Důležité je začít s aportováním brzy, dokud je kotě hodně zvědavé, hravé a má spoustu energie,“ radí etoložka.
Kočku je podle Žertové přitom možné naučit i jiné triky: sednout si či lehnout na povel, válet sudy, nebo skákat přes překážky. „Záleží na tom, k čemu má přirozené nadání, ale také jak je komunikativní a motivovatelná. Kočku nelze k ničemu nutit, musí se sama rozhodnout, že právě teď chce dělat právě toto,“ vysvětluje, jak to kočky mají srovnané. Užitečným pomocníkem při cvičení přitom může být klikr a samozřejmě nějaká oblíbená lahůdka.
Podívejte se, jak funguje princip tréninku s klikrem:
4. ledna 2013 |
Zvláště pro kočky držené v bytě bez výběhu jsou takovéto společné aktivity užitečným zpestřením jednotvárného života. „Je však důležité nenabízet kočce ke hře vlastní ruce, nohy či jinou část těla, ale pouze předměty, do kterých kočka může pořádně zatnout drápky, jako třeba proutek, udičku či nějakou hračku,“ radí odbornice. Právě vybrané předměty se pak pro kočku stanou symbolem, předzvěstí oblíbené hry a stačí je vytáhnout z šuplíku a kočka radostně přiběhne.
„Pokud si však kočka udělá hračku nebo trenažér z člověka, není to nic příjemného. Kočka totiž bere každou hru smrtelně vážně, je to tvrdý nácvik opravdových životních situací. A v kočičím životě jsou to především lov a boj o život,“ varuje před ostrými drápky i zoubky Hana Žertová.
