Sbírka modelů byla součástí celoživotního hobby Jana Kaplického – zajímal se o vojenskou techniku. O jeho koníčku věděli jen jeho nejbližší přátelé. Ani se všeobecně nevědělo, že studoval vojenská prvorepubliková opevnění, jejichž tvůrci je navrhovali tak, aby splývala s okolním terénem a byla co nejméně nápadná.
"Účelovost a funkčnost vojenských letounů či opevnění odpovídá v mnoha případech i přísným estetickým kritériím, jakkoliv se to může zdát zvláštní," vysvětluje architekt Jakub Cigler. A Kaplického právě toto pravidlo podle Ciglera na válečných strojích či stavbách fascinovalo.
Architekta přitahovala funkčnost
"Jen si to vezměte. Vojenské prvorepublikové pevnosti byly projektovány tak, aby co nejlépe odolávaly kulkám a granátům, čímž chránily jejich vojáky. A ty bunkry toho docilují zejména tím, že splývají s krajinou a mají oblé tvary," dodává Cigler. Ostatně i on se prý obdivuje ladným tvarům letounů a techniky – proto rád navštěvuje technická muzea či nejrůznější airshow. "Racionalita a funkčnost, které mnohdy přerůstají ve vrcholně estetické tvary, musí inspirovat každého kreativního architekta. A tím Jan Kaplický bez diskuse byl," říká architekt Cigler.
I Kaplického celoživotní kamarád, architekt a zpěvák Pavel Bobek, je přesvědčen, že detailní znalosti vojenských staveb a strojů měly na tvorbu Jana Kaplického nemalý vliv: "Šlo ale jen o ten dobrý vliv."
Jan Kaplický v dětství s modelem plachetnice
Generace, která zažila druhou světovou válku, a tedy nacistickou a po letech i sovětskou okupaci, byla podle Pavla Bobka zákonitě tak trochu "válečnická". "Bezmezně jsme obdivovali spojence kvůli jejich vítězství nad nacisty, takže jsme lepili modely a sbírali vše, co s tím souviselo," svěřuje se Bobek. Několik modelů z té doby stále schraňuje. Nikdy prý ale nedosáhl takového mistrovství jako Kaplický. A také mu tato vášeň nevydržela celý život jako Kaplickému.
Historici obnoví neznámý pokoj
Byl pro Elišku Kaplický "tajný život" jejího manžela překvapením? "Svým způsobem ano. Ale vzala jsem to jako hobby, za nímž Jan utíkal do svého zvláštního modelářského pokoje v Londýně a relaxoval při tom. Zejména po obtížných jednáních o velkých stavebních projektech." Na pevnostech, lodích či ponorkách zaujala architekta podle Elišky Kaplický především jejich vysoká funkčnost. "Modelařina se stala jeho vášní," říká.
Pokud někdo kdy procházel válečným křižníkem či ponorkou, určitě si návštěvu připomene při prohlídce unikátního "domu ve Walesu". "Jen se podívejte na ta kruhová okna. Přesně taková jsou na kapitánském lodním můstku," upozorňuje na jeden z typických detailů šéf Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.
Dům ve Walesu – interiér jak z vojenského loďstva
Dar Elišky Kaplický (patří k němu i knihovna se stovkami odborných a v Česku nedostupných publikací, které souvisí s konstrukcí pevností či letadel) má podle historika obrovskou hodnotu.
"Jde o kolekci přímo se dotýkající precizní tvorby světoznámého architekta. A za ni vám každé muzeum utne ruce," míní historik Knížek. Pro architekty, ale i fandy vojenské techniky či modelářství připravuje Vojenský historický ústav přesnou repliku Kaplického tajného pokoje v Londýně.
"Hotov bude v září a představíme v něm dosud zcela neznámou tvorbu architekta Jan Kaplického jako mimořádně zdatného modeláře, jehož koníček inspiroval k tak unikátním projektům, jako je muzeum Enza Ferrariho v italské Modeně nebo koncertní centrum (rejnok), které má vzniknout v Českých Budějovicích," říká Knížek.
