„Vlastně to vzniklo díky krizi. Stát neměl peníze na to, aby nám zadával zakázky, tak jsme se museli postarat o jinou náplň práce,“ vypráví Bohumil Khol. Když byl služebně ve Spojených státech, všiml si, že některé federální věznice mají kamenné prodejny, kde prodávají výrobky vězňů.
Ale když na stavebním úřadu zjišťoval, kolik papírování by to stálo u nás, vymyslel koncept internetového obchodu a vymyslel i název Arestshop.cz. „Fungujeme tak, že prodáváme jenom vlastní výrobky, nic neprodáváme jako běžné e-shopy,“ vysvětluje.
Sortiment vychází z toho, s jakými nápady přicházejí sami vězni a co kovovýroba sama zvládne. Koupit můžete brány, mříže, ale i sezonní výrobky. „Mění se to, například na jaře a v létě je čas svateb, tak hodně děláme například svatební koule, které se dávají ženichovi. Na odbyt jdou i grily a udírny. Klasické kousky, jaké my vyrábíme, se už skoro ani jinde nedají koupit. Ale základ, ve kterém jsme opravdu machři, jsou opravdu mříže, ploty či brány, tedy výrobky mající něco společného s vězeňstvím,“ popisuje.
Málo se ví, že vězeňská kovovýroba funguje i jako zakázkové zámečnictví. Udělají vám ploty a brány na míru, dokonce si mohou vše na místě zaměřit a nakonec i namontovat, protože existuje parta odsouzených, kteří v doprovodu smějí opustit věznici.
V dílně právě pracuje kolem třiceti lidí a mistr si nemůže vynachválit jejich pracovní morálku. „Hodně z nich stojí o práci a když potřebuji přesčasy, mohu si vybírat. Navíc mají možnost si tu přivydělat ke splácení dluhů, které nechali na svobodě. A mnoho z nich pak telefonuje, aby se pochlubili, že se chytli ve svém novém oboru,“ tvrdí Khol. A to tu nemá žádné grázlíčky, ale spíše lidi s dlouhými tresty. „Někdo si myslí, že když tu mám sedm vrahů, tak se bojím, ale ti lidi jsou namotivovaní, nechtějí být na cimře,“ říká Khol.
O zajímavé příběhy tu není nouze. Zažil například, že jednou televize zabrala vězně zezadu tak, aby nebyl nikdo k poznání. „Jenže jeho učitelka základní školy ho poznala a roznesla to po celém městě, přičemž rodina navenek tvrdila, že je dotyčný pracovně v Itálii,“ vzpomíná, že to tehdy byl slušný průšvih.
Přínos pro dílnu znamenal například Čech, který před svými resty uprchl do Ameriky. „Jenže pak ho chytli a protože tam devět let dělal kovařinu, přinesl do dílny nové postupy a nové nápady,“ pochvaluje si mistr a z očí je mu vidět, že takoví odsouzení se mu líbí.
