Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Autentický středověk: sami si tkají, šijí, vaří na ohni a bojují mečem

aktualizováno 
Zhlédli se ve středověku, ale nespokojí se s dětskou hrou na lapky a rytíře. Sami si šijí dobové oděvy z ručně tkaných látek, kovají helmice nebo pečou chleba v postavené peci. Vítejte na počátku čtrnáctého století, na návštěvě u Družiny pánů z Pořešína.

Držet stráž na hradbách se může zdát nezáživné, jenže v podhradí může kdokoliv číhat na vhodnou chvíli. | foto: Michal a Šárka Budíkovi

Historické filmy sice dokážou přiblížit atmosféru temného středověku, ale většinou nic bližšího o době dávných rytířů neprozradí. Hrdinové v blyštivých zbrojích cvalem projíždí na koních krajem, prohánějí loupežníky a osvobozují sličné panny, ale málokterý snímek skutečně odhalí syrovost života lidí ve středověku. Například že za každým udatným rekem stál celý dvůr pážat, čeledínů a podkoních, nehledě na celé vesnice plné nevolníků kdesi v podhradí.

Řada hravých nadšenců, oděná do rytířských zbrojí s dlouhými meči a palcáty, křísí dávné příběhy z minulosti při šermířských vystoupeních na našich hradech. Jak ovšem podotýká Daniel Hroza z Dobré Vody, jeden ze dvou zakladatelů Družiny pánů z Pořešína, ani tito šermíři nevystupují ze sféry předstírané iluze. Spolu s Martinem Hanusem se proto rozhodli pojmout svůj projekt Rekonstrukce družiny šlechtice z první čtvrtiny 14 století skutečně z gruntu.

Fotogalerie

Jak jste začínali?
Náš společný začátek by šel popsat jako nespokojenost dvou lidí s jejich dosavadním koníčkem. Oba jsme se dlouho věnovali historickému šermu, jenže oba jsme toužili dělat si to takříkajíc po svém, i když jsme se tehdy ještě neznali. Martin byl členem velkého projektu Doba Karlova, který reprezentuje dobu vlády Karla IV., zatímco já spolupracoval s Pro Fide – rekonstrukcí řádu svatého Jana Jeruzalémského, tedy populárních maltézských rytířů Johanitů.

Poznali jsme se náhodou a začali si psát o tom, co nás vlastně baví a kam se chceme v historickém šermu dál ubírat. Nakonec to vyústilo až ve vznik naší skupiny. Martin přišel s nápadem věrně ztvárnit dvě historické postavy, bratry Přibyslava a Wernera z Pořešína, kteří před téměř sedmi sty lety spravovali pořešínské panství. Začali jsme spolupracovat se sdružením Hrady na Malši, které spravuje hrady Velešín, Pořešín, Louzek, Sokolčí a tvrz Tichou. A postupně se naše skupina rozrůstala o nové členy, nyní žijeme středověkem asi ve třiceti lidech.

Proč ne třeba patnácté století, nebo jiný úsek historie?
Náš projekt je zasazen k roku 1320 zcela záměrně. To nejpodstatnější je, že se nám tahle doba prostě líbí. Navíc historické postavy Přibyslava a Wernera z Pořešína byly v té době přibližně stejného věku jako dnes já s Martinem. Dále nám tato datace umožňuje spolupracovat s dalším podobným projektem, kterým je Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy.

Co taková rekonstrukce družiny šlechtice obnáší?
Snažíme se co nejvěrněji ztvárnit nejbližší okruh pánů z Pořešína a jejich družinu, tak jak teoreticky mohla vypadat a fungovat. To nezahrnuje jen divácky atraktivní momenty, jako jsou válečné střety, ale právě i situace z běžného života. Který byl ve skutečnosti často mnohem tvrdší než válečné útrapy. Vycházíme přitom z podrobného studia historických pramenů. I když v počátcích jsme se s pravděpodobnou realitou trochu rozcházeli. Máme však hranice, kterých se držíme.

Co bude dnes dobrého?

Typické středověké snídaňové menu se skládá z vydatných jídel, která zasytí na celé náročné dopoledne. Jedná se převážně o vařená vejce, ochucený tvaroh, případně med, máslo, povidla, to vše s pečivem.
Oběd je většinou o nějaké hutnější polévce s velkým obsahem zeleniny a třeba krup. Bývají to silné vývary s poctivou dávkou kořenové zeleniny, aby člověk byl zasycen, ale zase ne přecpán.
K večeři pak různé kaše z luštěnin, vařené maso a výjimečně i nějaké opékané maso. Z mas se nejčastěji využívá uzené, jak do polévek, tak i do večerních chodů, protože déle vydrží čerstvé. Celý den je pak proložen různými svačinami pro hladové, jako je ovoce, zelenina, škvarky nebo placky s povidly, případně česnekem. Oblíbená je také směs česneku a povidel namazaná na placky pěkně dohromady. Zní to zvláštně, ale chutná skvěle.

Kance ulovil myslivec Jiří Štěpánek, zpracovat si jej ale musí hradní čeládka...

Kance ulovil myslivec Jiří Štěpánek, zpracovat si jej ale musí hradní čeládka sama.

Dobře vymazanou chlebovou pec je zapotřebí nejprve vypálit.

Dobře vymazanou chlebovou pec je zapotřebí nejprve vypálit.

Zmínil jste několik projektů, sdružení a skupin historického šermu. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Určitě nejsme skupinou historického šermu, aspoň ne takovou, která pohostinsky vystupuje na hradech a 'hraje divadlo'. Nejsme ani školou historického šermu, kde by se za peníze člověk mohl naučit lecjakým šermířským dovednostem.

To ale neznamená, že byste nás na hradech nemohli vidět, nebo že se u nás nenaučíte šermovat. Asi nejblíže máme ke skupinám, které jsou slangově označovány za 'LHčkáře', tedy lidi věnující se Living History projektům, tedy živé historii, co nejvěrnějšímu ztvárnění nějaké historické postavy.

Existuje samozřejmě několik možností, jak k takovému koníčku přistupovat. Potřebujete například středověkou košili nebo halenu? Můžete si ji hotovou objednat u profesionálů. Nebo si nakoupíte lněné plátno a sami si ji ušijete. Jenže ta látka je vyrobena strojově, moderním postupem. Takže další pomyslnou metou je tedy ušít košili z ručně tkané látky. Je to vlastně taková postupná evoluce. Další fází evoluce by třeba mohlo být vypěstování vlastního lnu a jeho zpracování.

A jak jste v tom pokročili?
V současné době jsme díky jednomu z členů naší skupiny, který se pustil do tkaní látek, schopni šít kostýmy z vlastních tkanin. A to už je myslím hezký pokrok. Pro nás je totiž kvalitní a správně zhotovené dobové oblečení úplný základ, každý nováček má povinnost něco vlastnoručně ušít. Z našich zkušeností víme, že vyrobit si základní kostým a dokonce i kožené boty zvládne každý. Někomu to jde pomaleji, někdo u toho nadává, někdo to bere jako odpočinek.

Kostýmy střiháme a šijeme na základě dobových střihů, které se buď dochovaly, nebo je alespoň dostatek obrazového materiálu pro představu. Tak je to i s ostatní výbavou, ať je určena pro boj nebo jde o ostatní věci denní potřeby. Snažíme se mít vše doložené a navíc správně datované k době, kterou děláme.

Kde berete inspiraci?
Inspirací jsou pro nás jednak primární prameny, tedy obrazové nebo textové materiály z dané doby. A nebo druhotné prameny, tedy již někým zpracované knihy, články či výzkumy. Nemalou inspirací jsou i některé jiné kvalitní skupiny, převážně zahraniční, i když několik opravdu kvalitních skupin se najde i u nás.

Nejbližší středověká akce

V sobotu 26. 4. se můžete vydat na Libušín, kde začne tradiční velkolepá středověká řež v pravé poledne (více info zde). Oživení hradu Velhartice nemá pro tento rok ještě stanovený termín, můžete však sledovat jeho stránky s programem (zde). 

Oddíly panského vojska se v těsných formacích šikují před bitvou.

Oddíly panského vojska se v těsných formacích šikují před bitvou.

Takovéto boje jsou k vidění například právě v Libušíně.

Takovéto boje jsou k vidění například právě v Libušíně.

Jak moc do hloubky tedy jdete?
Naše skupina se snaží vyrobit co nejvíc věcí sama. Momentálně jsme schopni vyrobit téměř vše, až na tak náročné věci jako je třeba kvalitní meč. Jeden z naší družiny tká látky, jiný se pustil do výroby keramiky, Martin velmi dobře zvládá výrobu kovaných helem i jiných věcí. Někdo vyrábí pěkné nože, další zase prošívané zbroje.

Zkrátka se snažíme svépomocí dosáhnout maximálních výsledků. Je to velmi časově náročné, ale pokud zvládáte spoustu věcí sami, klesají náklady na pořízení výbavy. A výsledek, když je to vlastní práce, je mnohem uspokojivější.

Co je tedy pro člena družiny zapotřebí?
První věcí, kterou by měl nováček začít, je pořízení oděvu, který bude odpovídat dané době střihem, materiálem i barevností. Zapomeňte na umělé látky jako je polyester. Ani bavlna by se neměla používat, ačkoliv je doložen cech bavlnický v Plzni. Jenže tento materiál byl tehdy velmi drahý, běžně se používal jen len, kopřiva, konopí a vlna. U movitějších lidí mohlo být použito i hedvábí, které bylo však poměrně drahé a jeho použití symbolizovalo postavení jeho nositelů.

Všední pracovní oděv většiny lidí se navzájem příliš nelišil, rozdíly mohly být patrnější u oděvu svobodných lidí nebo u svátečního. Šlo především o účelnost. Při ručním kompletování oděvu trváme na použití lněných nití, barva by měla odpovídat dobově dostupným barvám, které byly spíše matné než jasné.

Další věcí je třeba stolování: budete potřebovat dlabanou nebo soustruženou dřevěnou misku, dřevěnou lžíci a nůž s pochvou, který můžete přichytit na opasek nebo dát do vaku. Nože byly kolem roku 1320 z naprosté většiny narážené na trn, minoritně se pak objevují nože s nýtovanou střenkou. Na pití pak vhodnou keramickou nebo dřevěnou nádobu, časem třeba i vak nebo měch na vodu. Oheň rozděláváme křesadlem, tedy železnou ocílkou, křesacím křemenem a troudem. A tak dál.

Jak vypadá jeden den takového středověkého 'táboření'?
Staví se dva velké stany pro šlechtu i menší stany pro naši družinu. Vše máme pečlivě rozdělené, každý má svou roli. Nezapomínáme ani na hlídky, které střeží tábor a pravidelně se střídají. Funguje u nás skvělá kuchyně, která má nelehký úkol třikrát denně nasytit celou skupinu. Pokud byste ovšem v našem táboře hledali nějaké moderní vybavení, kterým bychom si ulehčovali jakoukoliv naši činnost, myslím, že je nenaleznete. Kuchaři si musí rozdělat oheň sami pomocí křesadla, vaří v kovaných hrncích a jar ani mýdlo nemají.

Tak je tomu u nás se vším. Jde nám o maximální možnou autenticitu a s ní spojený prožitek, o který nám všem primárně jde. Nejen bojem živ je člověk, a tak se často pokoušíme i o realizace či různé rekonstrukce s dobovými nástroji. Postavili jsme například už dvě dobové chlebové pece, u kterých jsme vycházeli z archeologických poznatků. Do budoucna bychom rádi postavili také malé hospodářské stavení pro naši vlastní potěchu.

Daniel Hroza (*1988)

Absolvent osmiletého česko-anglického gymnázia dokončil v roce 2012 bakalářské studium na Vysoké škole evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích, v současné době studuje politologii na Vysoké škole CEVRO Institutu v Praze. Odmala s rodiči navštěvoval hrady, zámky a tvrze, šermuje od 15 let a byl členem několika skupin šermu. Mezi jeho záliby patří četba knih, příroda, bushcraft a astronomie. Více informací o projektu Rekonstrukce družiny šlechtice z první čtvrtiny 14. století najdete zde.

I když to za okny na zimu nevypadá, co dělá pořešínská družina v zimě?
Zima byla pro středověkého člověka dobou útlumu, lidský život byl mnohem víc než dnes závislý na rozmarech počasí a také ročním období. V létě měl prostý člověk mnoho pracovních povinností, zima ho naopak osvobozovala od tvrdé práce na poli. Zima a sníh však komplikovaly veškerý jeho pohyb: žádné udržované cesty a chodníky, i cestu do kostela si lidé museli prošlapat.

V létě člověk pracoval od svítání do soumraku, v zimě naopak bylo víc tmy a svítit si dlouho do tmy bylo pracné nebo nákladné. Znamenalo to připravit spoustu dřeva na oheň a svítit si případně voskovými svíčkami, což nebylo úplně levné.

V zimě měl však člověk zase víc času na drobné ruční práce: šití, opravování nástrojů a věcí denní potřeby, ženy spřádaly vlnu, len a tkaly. Zima též vylučovala nebo přinejmenším velmi komplikovala veškerý pohyb na delší vzdálenosti.

Pro naši skupinu je zima samozřejmě taky jakýsi útlum, ale týká se to pouze akcí. Jinak se stále pravidelně cvičí šerm, máme pravidelné tréninky. V také v zimě pracujeme především na výbavě na další sezonu. Šije se nové oblečení nebo se opravuje staré, plánujeme nové akce a ohlížíme se za uplynulým rokem.

Jaká vaše velká akce je teď na obzoru? Mohou se tam objevit i diváci ze strany veřejnosti?
Každoročně absolvujeme několik větších akcí: bitvu u Libušína, oživení hradu Velhartice, Turnaj hradeckého dvora a další akce menšího rázu. Bitva u Libušína je asi nejmasovější akce u nás, ideální šance se bojově vydovádět. Zároveň je to akce, kde se setkávají přátelé a známí nejen ze stejného historického období, ale i z jiných. Tato akce je veřejně přístupná a diváky hojně navštěvovaná.

Pro mě jsou asi nejpřitažlivější Velhartice, které spolupořádá naše spřátelená skupina Via Boemia. Na víkend to místo ožije svým vlastním životem a otevřené je i divákům, kteří mají možnost projít si spoustou zastávek. Jsou doslova vtaženi do středověkého života: vidí zbrojnoše na hlídce, ženy šít oblečení, pána hradu při kratochvílích, dojde i na vojenské střety. Pro mě je proto tou nejlepší možnou variantou jak běžnému člověku trochu přiblížit středověký život. S tím, co člověk běžně může zahlédnout na hradě v podání šermířů, se to nedá srovnat.

Autoři:




Nejčtenější

Candáta s palačinkou ozdobte orestovaným kadeřávkem, koprem a výhonky a...
Vychutnejte si candáta s kapustou. K němu přidejte čabajkovou omáčku

Šéfkuchař Petr Vlásek z restaurace AvantGarde přesvědčí i ty nezatvrzelejší odpírače kapusty, že může jít o výbornou pochoutku. Na Playtvak.cz připraví candáta...  celý článek

Mrazicí médium ze sady Handy
Oprava radiátoru za plného provozu. Nejlepší je zmrazit trubky

Opravy a výměna radiátorů se většinou dělají mimo sezonu, ale jsou situace, kdy je potřeba zasáhnout i během zimy. V rodinném domku to nemusí být problém, ale...  celý článek

Ví, jak chutná, když se pustí termití voják do křížku s vaším palcem. Umí...
Hmyzí příběhy zblízka: kobylka pijící z louže nebo kopulující mouchy

Fotograf Jiří Anderle ví, jaké to je, když se pustí termití voják do křížku s vaším palcem. Umí ocenit i dříče čmeláka z Pošumaví s nákladem pylu či berušku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.