Thajský název barmské kočky původně znamená nosící štěstí nebo nádherný. Plemeno totiž původně pochází z Asie a dnes se chová především v Americe a Evropě, nejvíce ve Velké Británii.
Podle toho ji také chovatelé dělí na barmskou kočku evropského a amerického typu. Zatímco evropský typ barmy má se svou hlavou klínovitého tvaru blíže k původním orientálním předkům, americký chov se soustřeďuje spíše na zaoblenost.
Barma chce společnost, ale konkurenci nesnáší
Nepoučenému pozorovateli může barma připadat jako "obyčejná" kočka domácí, je ale velmi elegantní, vždy noblesní a má nádhernou hebkou srst. Vyniká i svou pronikavou inteligencí.
"Povaha barmy je trochu složitá. Miluje pozornost a když je dlouho sama, může se chovat destruktivně. Zároveň ale nemá ráda konkurenci. Rozhodně ji nedoporučuji do rodiny, kde jsou více než tři kočky. V každém případě se pak spolu nesnesou dva kocouři, ani sourozenci mezi sebou. Tam je značná rivalita," říká chovatel tohoto plemene Jiří Krč.
"S dětmi nemá barma absolutně problém. Miluje je. Kocour si od našeho čtyřletého syna nechá líbit téměř všechno," popisuje povahu barmy chovatel.
Barmská kočka patří rozhodně k plemenům, jež jsou hodně orientovány na člověka, v tom se shodují všichni chovatelé i lidé, kteří mají barmu pouze jako mazlíčka. "Mé dvě barmské kočky jsou spíš jako psi – rády se procházejí po okolí, aportují hračky a všude mne následují," popisuje jedna z majitelek barmu na fóru, kde si lidé sdělují své zkušenosti s tímto plemenem.
"Má ráda, když se o ni staráme jako o malé dítě nebo ji nosíme na rameni jako papouška. Ráda s námi spí v posteli s hlavou na polštáři. Houpe se na dveřích a skříních a leze na těžko přístupná místa. Špatnou vlastností může být to, že je trochu žárlivá, když se věnujeme ostatním zvířatům, a poněkud teritoriální. Jsou to úžasné kočky, ale vyžadují spoustu pozornosti, kterou jim ovšem člověk rád poskytne," dodává další chovatelka.
V thajských klášterech potkáte původní barmské kočky dodnes
Původně se hnědé barmské kočky chovaly v thajských klášterech, kde je lze vedle obyčejných koček vidět dodnes. Žijí tam spolu s mnichy a jsou i oblíbenou turistickou atrakcí. Můžete je sledovat při akrobatických výkonech, jak vysoko nad zemí proskakují malými kroužky.
Barmské kočky jsou totiž mimo jiné nesmírně učenlivé. Mohou se naučit stejně tak dobře proskakovat kruhy, jako chodit na vodítku nebo aportovat. "Náš Iziboy a Cortez se naučili skákat do náruče, stačí jim dát pokyn poklepáním na hruď. Ivana Trump se naučila plnit pokyn sedni. Pravda, někdy nedosedne úplně, udělá jen takový náznak, a dožaduje se pochvaly," uvádí další příklady chovatel.
Kočičí mazlík, který si přivlastní váš čas
Logicky je tedy z podstaty své povahy barma vhodná pro člověka, který jí může věnovat čas. Pokud nebýváte doma a kočka by byla stále sama, poohlédněte se po jiném plemeni, barma by to špatně nesla.
Majitelé, které se pro ni rozhodnou a čas jí věnují, ji milují pro její přátelské chování k členům své rodiny, k dětem i k návštěvám. Ty všechny barma dokáže zahrnout svou láskyplnou pozorností.
Kromě pozornosti, kterou barmy vyžadují, ale nejsou nikterak náročné. Jejich krátkou srst stačí jen občas vyčesat. Rády se proběhnou po dobře oplocené zahradě, ale bezpodmínečně to nutné není.
Co se barvy týká, barmské kočky se vyskytují v deseti uznaných barevných variantách, od tradiční hnědé a čokoládové až po modře želvovinovou a červenou. A je dané, že barmská kočka nikdy nemá modré oči.
