Země původu
Německo
Zařazení
FCI sk. VI. - honiči a barváři
Standard č. 217
Historie
Historie chovu barvářů začíná před více než 100 lety, tedy v době, kdy se při lovu využívali honiči. Jejich hlavním úkolem bylo zvěř najít, pokud možno co nejvíce unavit a nahnat ji před lovce. Z nich se postupně vyvíjeli psi s různou specializací. Část z nich byla nazvána limiéři a část barváři. Limier se specializoval na sledování stop zdravé zvěře. V tradiční myslivecké mluvě je krev nazývána barvou a jako barvář je označován pes, který umí sledovat stopu poraněné zvěře. Původní plemena barvářů byla poměrně mohutná a těžká. Postupně začali myslivci vyhledávat plemena lehčí a pohyblivější. A tak okolo roku 1848 vznikl bavorský barvář, který všem požadavkům vyhovoval.
Povaha a chování
Bavorský barvář je každým coulem lovecké plemeno. Má vrozený zájem o zvěř a vynikající pachové schopnosti. Umí se výborně orientovat i v nepřehledném horském terénu. Je odvážný, ale nikoliv agresivní. Vůči lidem je přátelský, umí ale ohlídat majetek svého pána. Vyniká důstojností a dobře si uvědomuje svoje kvality.
Vzhled
Středně velký pes s rovnou a přiléhavou srstí. Barvu má červenou, plavou, někdy s příměsí černé.
Průměrný věk
12 - 13 let
Péče
Bavorský barvář je z hlediska výživy i celkové péče velmi nenáročné plemeno. Množství potravy by mělo odpovídat fyzické zátěži. Hladká, uzavřená a středně hrubá srst výborně odolává počasí a vyjma občasného kartáčování nepotřebuje nic speciálního. Plemeno dobře snáší pobyt v kotci. Bavorský barvář musí mít dostatek pohybu a psychické zátěže. Jeho výchova by měla být důsledná a klidná.
Chovatelský klub
Českomoravský klub chovatelů barvářů
