Za úbytek skřivanů může husté a vysoké obilí, nemají se kam schovat, zjistili...

Za úbytek skřivanů může husté a vysoké obilí, nemají se kam schovat, zjistili britští vědci. | foto: Profimedia.cz

Mizí skřivani a další ptáci. Může za to vysoké obilí i hubení škůdců

  • 53
Uplatňují se v kontrole škůdců v zemědělství, přispívají k rozšiřování semen rostlin, druhy živící se mršinami fungují jako hygienická služba, jejich zpěv působí na člověka jako psychoterapie. Řeč je o běžném ptactvu, ze kterého má člověk užitek, aniž si to uvědomuje. Jeho stavy přitom klesají, ukázala studie.

Nejnovější vědecká studie Univerzity v Exeteru, Královské společnosti na ochranu ptáků (RSPB) a programu Evropského monitoringu běžných druhů ptáků koordinovaného Českou společností ornitologickou vyšla v pondělí ve vědeckém časopise Ecology Letters. Dokumentuje úbytek 421 milionů jedinců běžných ptačích druhů v Evropě za posledních 30 let.

Přibližně 90 % těchto ztrát přitom představuje jen 36 těch nejběžnějších a široce rozšířených druhů, jako jsou vrabec domácí, skřivan polní, koroptev polní nebo špaček obecný. „Jejich úbytek je alarmující, neboť jsou to druhy, z nichž má člověk největší prospěch. Je stále zřejmější, že soužití člověka s přírodou a volně žijícími tvory je základním předpokladem kvality lidského života a výrazný úbytek běžných ptačích druhů může mít pro člověka zničující následky,“ řekl k tomu Richard Inger z Univerzity v Exeteru, jeden z autorů publikace.

Ví se, proč mizí skřivani. U vrabců to jasné není

Mnohé z ubývajících druhů ptáků jsou charakteristické pro zemědělskou
krajinu, jako například skřivan polní nebo strnad obecný. „Doplácejí na
intenzifikaci zemědělství, která se projevuje mnoha způsoby. V Británii například zjistili, že skřivani potřebují pro hnízdění nízký a řídký porost, avšak dnešní vyhnojené obiloviny jsou pro ně příliš vysoké a husté. Skřivani jsou pak nuceni hnízdit tam, kde jsou jejich hnízda zranitelnější vůči predátorům,“ uvádí příklad jedné z konkrétních příčin ornitolog Petr Voříšek.

Studii pomáhaly tisíce amatérských ornitologů

Studie přináší zásadní vzkaz ochraně přírody v celé Evropě, protože obsahuje údaje o změnách početnosti 144 ptačích druhů z 25 zemí Evropy.

Ty shromažďuje, analyzuje a k dalšímu zpracování poskytuje program Evropského monitoringu běžných druhů ptáků (Pan-European Common Bird Monitoring Scheme, tedy PECBMS) při České společnosti ornitologické. Podle jeho evropského koordinátora, ornitologa Petra Voříška, se tedy na studii podílela i celá řada amatérských ornitologů. „Tisíce z nich sčítají ptáky podle metodik splňujících přísná vědecká kritéria a poskytují tak data programům monitoringu ptáků v jednotlivých zemích,“ vysvětlil jejich přínos.

Mnoho ptačích druhů potřebuje přijímat jako potravu také hmyz, ten však likvidují přípravky proti škůdcům. „Nedávno například kolegové v Holandsku doložili souvislost mezi vysokými koncentracemi neonikotenoidů v povrchových vodách a úbytkem hmyzožravých ptáků. Přitom neonikotenoidy jsou dosud propagovány jako naprosto bezpečné a přírodě neškodné pesticidy,“ odvolává se Voříšek na zahraniční zdroje (časopisy Nature a National Geographic, viz článek v anglickém jazyce zde).

Další častou příčinou úbytku je degradace prostředí na zimovištích u těch druhů, které na zimu táhnou do Afriky. „V některých případech se kombinují vlivy na hnízdištích i na zimovištích, například u hrdličky divoké, která je navíc lovena na tahu ve Středomoří,“ konstatuje ornitolog. U řady druhů však přesně příčiny úbytku známy nejsou. „Výzkum se obvykle soustřeďuje na druhy vzácné a tak máme o běžných druzích stále nedostatek podrobnějších údajů. Záhadou je tak stále příčina úbytku racka chechtavého v ČR. Ani u vrabce domácího si nejsme příčinami jeho úbytku příliš jisti,“ vysvětluje Voříšek.

Situaci podle něj komplikuje také to, že ne všude ubývají či přibývají stejné druhy. Například špaček, který patří mezi ubývající druhy v rámci celé Evropy, v Česku jako v jedné z mála zemí přibývá. Což ale nekompenzuje jeho úbytek jinde.

Celkově lze podle výsledků výzkumu konstatovat, že člověk si z volné krajiny ukusuje stále větší krajíc. Jak prostoru, tak dostatečných zdrojů potravy je tak pro volně žijící stále méně. Přitom jsou lidem prospěšní v mnoha ohledech: zemědělské plodiny zbavují škůdců, rozšiřují semena rostlin po krajině, druhy živící se mršinami čistí prostředí. „Kromě toho jsou pro mnoho lidí ptáci tím, co je přivádí do kontaktu s živou přírodou. Lidé rádi naslouchají ptačímu zpěvu nebo se těší z jejich pozorování ve volné přírodě. Zimní přikrmování ptáků patří mezi široce rozšířené zvyky a pozorování ptáků je stále oblíbenější,“ myslí si ornitolog. 

Jiným druhům se daří. I těm, co jsou ze zákona chráněné

Dobrou zprávou vyplývající z třicetileté studie je alespoň to, že například sýkorky koňadry či modřinky, červenky či kosi v celoevropském měřítku stále přibývají. Podobně jako některé vzácnější druhy - například krkavci, dytíci či dravci jako káně lesní nebo moták pochop - ty obvykle díky zákonné ochraně před pronásledováním nebo díky přímým ochranářským opatřením.

„Ochrana na úrovni celé Evropy svědčí méně běžným druhům zahrnutým v naší studii, jejichž populace vzrůstají,“ řekl k tomu Richard Gregory, šéf oddělení Monitoringu druhů a výzkumu v Centru pro ochranářský výzkum RSPB. „Například čáp bílý nebo moták pochop se těší velmi vysokému stupni ochrany v EU a členské státy jsou povinny chránit místa jejich výskytu jako ptačí oblasti. I to přispívá k tomu, že tyto a další druhy chráněné evropskou směrnicí o ptácích přibývají. Ochrana druhů a jejich prostředí v těchto případech funguje. Avšak úbytek těch nejběžnějších druhů je varovný signál. Je zřejmé, že s krajinou nehospodaříme udržitelným způsobem a ztrácíme naše nejobyčejnější druhy.“

Větší ochranářské úsilí by tedy mělo být zaměřeno na běžné druhy a volnou krajinu. „Takové programy se mohou zabývat například ochranou zeleně ve městech nebo skutečně funkčními agroenvironmentálními programy. Zejména ty - pokud se poučí z minulých chyb - by mohly přinést skutečnou pozitivní změnu pro ubývající druhy. Bez ohledu na to, zda jsou běžné nebo vzácné,“ věří Voříšek.