Zahrada je to opravdu zajímavá a zvláštní. Ne nadarmo získala loni třetí místo v prestižní soutěži Zahrada roku, kterou každoročně vyhlašuje Svaz zakládání a údržby zeleně. Její majitel je na to samozřejmě náležitě pyšný a stejně tak autor myšlenky a tvůrce v jedné osobě: brněnský architekt Zdeněk Sendler.
Postupně přestavěné dvojdomí
Vstupte do zahradní galerie    |
Málokdo by řekl, že tu původně byly dva domy a dvě zahrady. "Vlastně to byly takové nanicovaté nudle v uzavřeném vnitrobloku," říká Radek Jurníček, který celý život podniká ve stavebnictví. "Ale v jednom z těch domků jsem se narodil a také jsem tu žil až do svých 25 let s rodiči," vzpomíná.
Zabydlel se pak v jiném stavení ve vsi nedaleko odtud, ale stále ho to táhlo domů. "Mimo jiné proto, že ve Šlapanicích mám většinu přátel a také jsem činný ve zdejším sportu," přiznává. Toto rozhodnutí nabralo výraznějších obrysů, když se mu podařilo koupit sousední domek. Tehdy zřídil pro rodiče vejminek ve svém druhém příbytku a pustil se do rekonstrukce.
Jako správný stavitel začal pečlivě zpracovanými plány. "První byl projekt na dům, který jsem svěřil architektovi Ivo Branštetrovi. Věděl jsem, že na venkovské bydlení bude ideální. Ovšem ještě před jeho realizací jsme museli naplánovat zahradu. V opačném případě by se za barák nedostala těžká technika," vysvětluje majitel.
Posezení na terase za domem, pod pergolou krytou sítí, má své zrcadlově obrácené dvojče na druhé straně zahrady. Z terasy i zimní zahrady (na snímku vpravo) vkročíte přímo na vzorně střižený trávník.
Bylo jí tu skutečně zapotřebí, protože v pozemku, který se původně zdvihal do svahu, podle Sendlerova návrhu vybagrovali koridor, v němž je zahrada zapuštěná. Nově je pak rozdělená třemi nevysokými stupni na něž navazují betonové panely, takže se otevírá přímým pohledům z domu s obytnou terasou. Zásah to byl skutečně razantní - odvezlo se odtud 600 kubíků zeminy.
Trochu jiná zahrádka
Zajímavá byla i fáze plánování. "Společně jsme nejprve prošli obě původní parcely a Zdeněk Sendler po chvíli prohlásil: Už vím, co tady bude," vzpomíná Jurníček. Do ateliéru k němu pak dorazil, když dostal avízo, že návrh je připravený. "Do ruky mi tenkrát vrazil zavřenou složku a řekl jen: Tady to máš, ale neotvírej to. Až doma! Nech si vše týden projít hlavou a nevolej mi. A když jsem odcházel, přes téměř zavřené dveře ještě zavolal: Pokud nejsi srab, tak to uděláš," pokračuje a přiznává, že doma přímo zkoprněl, když papíry rozložil na stůl.
Jednotlivé "pokoje" jsou vysvahované tak, aby nahoře zbylo místo pro ovocné stromy a keře.
"Tak tohle opravdu ne! Tady žádné betonové zdi nebudou," ječel jsem na celé kolo. "Uklidnil jsem se až po třech dnech a nakonec jsem uznal, že to není tak špatná myšlenka. Až na pár detailů, které jsme společně doladili k oboustranné spokojenosti…" Fázi prováděcí odhadli víc než dobře, hlavně objemy materiálu a finanční náklady, takže realizace běžela jako po másle.
A majitelé okolních parcel zírali, co se to děje v jejich sousedství. "To tady budete mít tak velký bazén?," divila se stařenka přes plot. "To bude taková zahrádka," pokusil se Radek Jurníček o vysvětlovací kampaň. "Ale trochu jiná." Bábinka ale obrátila oči v sloup, pokřižovala se a odešla. "Ovšem mimo byli i moji rodiče. Hotový dům se jim líbil, ale rozpracovanou zahradu nepochopili. Nicméně dnes jsou z ní nadšení," dodává majitel.
Umění až nakonec
Piet MondrianPozoruhodné abstraktní obrazy holandského malíře Pietera Cornelise Mondriaana alias Pieta Mondriana (1872 - 1944) pobláznily celý svět, když je módní návrhář Ives Saint-Laurent přenesl v 60. letech 20. století v podobě potisků na své šaty. Nejvíc se tehdy zalíbil obraz s názvem Kompozice s červenou, žlutou a modrou, který následně oslovil řady dalších výtvarníků, designérů i architektů. |
Radek Jurníček věděl už na začátku, že chce zahradu bezúdržbovou. "Občas posekat trávník, sem tam vytrhnout nějaký ten plevel a víc nic! Ale jedno přání jsem přece měl - pár ovocných stromů a keřů po stranách, což architekt Sendler respektoval," vyzdvihuje skvělou spolupráci.
"Ovšem jednu věc mi neprozradil: Původně byly v projektu dělicí stěny šedivé. A když bylo v zahradě vše hotové, včetně terénních úprav a dřevěných pergol, nechal panely natřít barvami, které sám vybral, a přišel za mnou s návrhem: Vyber si den, kdy mi ráno otevřeš, vypadneš z baráku a vrátíš se až v pět odpoledne. Ale nezapomeň tady připravit pár lahví vína, malé občerstvení pro náš ateliér, a až se budeš vracet, vezmi s sebou kamarády. Uděláme slavnostní odhalení." Jak se dohodli, tak učinili.
Určitě by se divil i samotný Mondrian, kdyby se takového ztvárnění svého díla dožil. Málokdo ví, že svými kompozicemi reagoval na myšlenky téměř neznámého filosofa a matematika M. J. H. Schoenemakera.
Když se Radek Jurníček pozdě odpoledne vrátil, nestačil se divit. "Mondriana jsem opravdu nečekal, stejně jako sítě, jimiž jsou zakryté obě pergoly," přiznává. A jedním dechem dodává, že od té doby je ze zahrady nadšený pokaždé, kdykoli třeba jen vyhlédne z okna ven.
Další zajímavě řešené a inspirativní zahrady najdete v aktuálním čísle časopisu Knihovnička Zahrada.
