Při procházce určitě objevíte půvabná zákoutí jako například tento "zelený"...

Při procházce určitě objevíte půvabná zákoutí jako například tento "zelený" zahradní domek. | foto: www.knihovnicka-zahrada.cz

Pražská botanická, kterou skoro nikdo nezná. Najdete ji v Malešicích

  • 8
Botanická zahrada na kopci Tábor v pražských Malešicích je tak trochu zapomenutá. Kromě místních do ní zavítá málokdo, přitom nabízí přinejmenším nádhernou procházku. Zajet se sem dá i pro kytici, květinovou sadbu či školkařské výpěstky, které vždy platily za velmi kvalitní.

Pražané se do této zahrady na výlety a za rozptýlením dvakrát nehrnou, ale snad i proto si Botanickou zahradu Střední odborné školy stavební a zahradnické v Praze-Malešicích oblíbili především lidé z blízkého okolí. Prvoplánově je zahrada vyčleněna pro potřeby zdejších žáků a studentů, a proto nákladnou renovací prošlo nejen nádherné alpinum, ale také produkční zázemí školy. Vyrostly zde dokonce i zbrusu nové skleníky.

Zahrada přehlížená už od 2. světové války

V podstatě hned od vypuknutí druhé světové války měla malešická školní zahrada velkou smůlu, která nebrala konce s žádnou z dalších změn až do poslední dekády minulého století. Byť péči o ni střídavě přebírala věhlasná zahradnická vzdělávací instituce s největším a svého času jediným pražským produkčním zahradnickým podnikem.

Fotogalerie

Ještě za války park zarostl plevelnými dřevinami, mnohé vzácné exempláře naopak uhynuly a ještě se ze zámečku ztratila původní sochařská výzdoba. Ani od roku 1948 nebyl park příliš udržován a nic zásadního se bohužel nedělo ani v následujícím budovatelském období. Pouze v roce 1982 proběhla částečná rekonstrukce netypických unikátních tropických skleníků, racionálně postavených na terasách v prudkém svahu vedle hlavní budovy. Po více než třech desetiletích jsou však opět v dezolátním stavu a čekají na brzkou obnovu.

Na lepší časy se začalo blýskat od roku 1990, kdy znovu přešel pod zmiňovanou zahradnickou školu. Již po roce se podařilo získat pro park s arboretem status botanické zahrady a v roce 1994 prošlo nevídanou rekonstrukcí alpinum ve svahu nad hlavní příjezdovou cestou k zámečku. Mimo jiné se do něj podařilo jeřábem „narovnat“ přes 500 tun vápence dovezeného z okolí hlavního města. Dnes ho škole kdekdo závidí, protože jeho součástí jsou nejen impozantní skalnaté štíty vystavené na odiv slunci, ale i stinné úžlabiny, kde se daří raritním chladnomilným druhům rostlin.

Ani tekoucí voda alpinu nechybí - protéká kaskádou menších tůněk až do...
Mohlo by se zdát, že řadu partií vymodelovala příroda, ale jde o dílo člověka a...
Ani tuto partii nevymodelovala příroda, ale člověk a těžká technika.

Mokrý živel protéká alpínem od úctyhodného vodopádu přes kaskádu menších tůněk až do nenápadného potůčku, kde se téměř ztrácí.

Zmínit je samozřejmě třeba i vodopád s jezírkem a malou kaskádou tůní. Při stavbě této chlouby zahrady se podařilo zachovat mnohé původní cenné dřeviny, jež se tak staly součástí nové kompozice, a řada dalších sem byla po pečlivé úvaze vysázena. Nyní alpinum čeká na šikovného kurátora, který by je citlivě doplnil o další rostlinstvo a učinil z něj opravdový sbírkový skvost.

Střípky z historie

V místech malešické školní botanické zahrady bývala do poloviny 19. století zelinářská zahrada s ovocným sadem a usedlostí Josefa Havlíčka. Na počátku následujícího století se proměnila v park a dům byl přestavěn na vilu, kterou koupil průmyslník Jirásko. Penězi opravdu nešetřil a nákladně ji přebudoval do podoby zámečku v pseudorenesančním stylu.

Renovace parku se ujal významný zahradní architekt František Thomayer (bratr slavného lékaře). Za druhé světové války zde sídlilo jedno z velitelství gestapa a lazaret. Když Němci areál před osvobozením narychlo opouštěli, zřejmě s sebou odvezli také dokumentaci k domu s parkem, takže se od té doby považuje za ztracenou.

Okamžitě v roce 1945 zkonfiskoval nemovitost stát na základě Benešových dekretů a o 3 roky později ji předal zahradnické škole z nedalekých Vinohrad. V 50. letech objekt převzal podnik Sady, lesy a zahradnictví hlavního města Prahy, který jej využíval především k produkčním účelům. A po roce 1990 se z areálu opět stala školní botanická zahrada, která má i s arboretem výměru přibližně 11 hektarů.

Rekonstrukce se částečně dotkla také vřesovištní partie pod kamenitou částí, kterou na jaře v době květu rozzáří spousty rododendronů a dalších druhů s obdobnými nároky. K jihozápadu orientovaný svah vrchu Tábor, na kterém se tato historická část zahrady převážně rozkládá, se v tomto případě opět ukázal jako ideální.

Především je to však zásluha původních vzrostlých stromů, jež částečně stíní i velký rybník na toku Malé Rokytky, která touto nejníže položenou partií protéká. Při obou jejích březích se navíc rozkládá opravdová nivní louka.

Jen málokdo si už dnes  vzpomene, že v roce 2008 prodělaly sedimenty na dně rybníka i potoka nákladnou sanaci. Tehdy odtud odvezli kvanta bahna otráveného v 70. letech minulého století v důsledku ropné havárie.

Při té příležitosti z areálu zmizely i nepatřičné montované stavby, velká divoká skládka hyzdící lesopark a opravy se dočkal unikátní historický betonový most. Rekonstrukcí prošel i pozoruhodný altán vybudovaný ve stejném stylu na jedné z vyhlídek výše na kopci. Nepřehlédnutelný je i z ulice, kdy je areál zahrady na úbočí malešického kopce Tábor vidět jen přes vysokou zeď.

Botanickou zahradu Střední odborné školy stavební a zahradnické v Praze-Malešicích najdete na adrese Pod Táborem 17 (na stejnojmennou zastávku vás dovezou autobusy 109, 177, 183 nebo 195). Pro veřejnost je volně přístupná celoročně v průběhu pracovních dnů vždy od 7 do 18 hodin, prohlídka sbírkových skleníků je možná pouze do 16 hodin. O víkendech je zavřeno.