Tohle Pohlreich ještě nezažil. Bouda v Obřím dole byla drsný punk

  • 30
Nikdy si prý nemyslel, že něco podobného vysloví. „Sem ty lidi jezděj kvůli tomu, jak je to tu krásně vošklivý. Pokrok už došel tak daleko, že už to všem leze na nervy,“ konstatoval Zdeněk Pohlreich po setkání s hosty trochu omšelé Boudy v Obřím dole pod Sněžkou.

Lehce otřesen se tedy šéf raději věnuje kuchyni podniku, jehož provozovatelka chce poradit, jak udělat z tuctové hospody vyhlášenou. Aby se lidé vraceli.

Ne že by zdejší kuchař neměl ponětí, co a jak vařit. Jenže jinak příjemný šestadvacetiletý kluk, který utekl z Prahy zřejmě před sebou samým, se tváří, že to nejlepší už dávno uvařil. A spoustu věcí prostě jen neřeší, protože ho nic netlačí.

Rutina v kuchyni, kde si často musí sám i mýt nádobí, ho ale údajně ubíjí. Kvalitní suroviny, které se snaží provozovatelka Klára Veverková nakupovat v řadě případů přímo od farmářů, je schopen zazdít třeba tím, že jinak výborný řízek klidně vědomě naservíruje se zatuchlou strouhankou a šťouchanými brambory čpícími po zemině.

Od šéfa dostane po zásluze za uši, ale hlídat si ho musí jeho šéfová. Ta ovšem kontroluje výstupy z kuchyně čistě namátkou. Jako absolventka hotelové školy je sice z oboru, ale sama si není úplně jistá, zda umí personálu jasně říct, co po něm chce a důsledně na tom trvat.

Hřeší na to nejen kuchař, ale evidentně i její přítel, který má na starosti zásobování a údržbu. A na stavu pokojíků určených pro hosty je to bohužel výrazně znát.

Koncepčně by Klára boudu ráda viděla jako příjemné místo pro letní sezonu (nejen proto je bouda momentálně zavřená, takže na běžkách si tam nedáte ani grog), kde bude moci nabízet vyhlášenou kuchyni se zvěřinou, skvělým vepřovým mangalica (o plemeni prasat s jinou chutí masa čtěte zde) či med od vlastních včel. Tak, aby na model „táta si dá pivo, máma maximálně skleničku a vybalíme si svačiny“ rodiny zapomněly a chtěly se do Boudy vrátit právě kvůli její kuchyni.

Řízek se zatuchlou strouhankou a s brambory s chutí zeminy není úplně tím...
Dobré brambory hned jinak voní, a hlavně chutnají.
I dobré brambory ale potřebují dochutit, kuchař by je nikdy neměl na stůl...
Když Krkonoše, tak jídla z brambor. Připravujete je každý den ze základní...

Řízek se zatuchlou strouhankou a s brambory s chutí zeminy není úplně tím pravým ořechovým; a i když pak koupíte opravdu dobré brambory, je potřeba je dochutit. Ale hlavně se z nich dá uvařit spousta výborných jednoduchých krkonošských jídel, která stojí za hřích.

Zvládne to Klára s kuchařem demotivovaným každodenní rutinou, podávajícím třeba kančí i jiné kvalitně připravené maso bez omáčky jen proto, že je líný ji z ořezu z masa připravit? Práci v kuchyni navíc komplikuje její nesmyslné uspořádání, kvůli kterému se všichni naběhají jako pošťáci, či chybějící vybavení, ať už jde o odvětrávání, troubu či myčku.

Nakonec ani nejde o vaření. Nejdřív si tu musí vyřešit vztahy

Jenže tyto v podstatě triviální a snadno odstranitelné překážky na cestě k lepší kuchyni a spokojenějším hostům bohužel zdaleka nejsou jedinými problémy, které v Boudě v Obřím dole nakonec vybublají na povrch. Nedořešené osobní i majetkové vztahy z minulosti provozovatelku boudy pod Sněžkou drsně doženou.

Stejně jako natáčecí štáb i diváky dalšího premiérového dílu Ano, šéfe! tak ve čtvrtek večer na Primě čeká jedno z nejdramatičtějších rozuzlení, jaké pořad během několika let natáčení zažil.