Bylo to na Štědrý den, krajina zavátá čerstvým sněhem, mráz štípal v nose. Paní Saša si jde před večeří, po celodenních přípravách vánoční oslavy pro rozvětvenou rodinu, provětrat hlavu do lesa. Vyšla si spolu se svými fenami Abaúnou a Araquayou. Přemýšlí, jestli něco nezapomněla, a vzpomíná na to, jak bylo čekání na Ježíška bezstarostné v dětství. Pak ale zažila překvapení.
Úryvek z Alexandřina autentického vyprávění:
"Ze snění mě vytrhne tiché hrdelní zavrčení za zády. Okamžitě narážím do pevného těla před sebou, které stojí jako přikované a nepustí mě dál ani o milimetr. Copak, holky, šeptám a cítím napětí obou psů. Nesmíš! Beru feny za obojky, ze strachu o případného zoufalce, kradoucího na poslední chvíli smrček v nízkém podrostu," vypravuje.
Nejdříve přemýšlela, proč jsou tak potichu. Pod prsty nahmatala zježený kartáč psího krku. Psi ji zatlačovali z lesa blíž k cestě. "A najednou se opírám zády o strom a obě feny stojí přede mnou jako živá hráz. Ale proti čemu? Jejich podivná zmlklost mi nedovoluje ani dýchat. Strach mi zamkl ústa," ještě dnes se třese.
Někde nahoře uslyšela zvuk lámaných větví, něco těžkého se prodíralo blíž a blíž. Obě feny vyrazily vpřed. Obrovský divočák se vřítil z nízkého podrostu rovnou do ochranného valu ze dvou štíhlých, psích těl.
"Přede mnou se rozpoutal zápas na život a na smrt. Divočák je dvakrát tak velký jako psi. Veškerou svoji zuřivost, bolest a strach zaměřil na zničení dvou plavých stínů, které kolem něho tancují tichý tanec smrti," líčí autorka příspěvku v projektu Můj hrdina. "Bezmocná, schovaná za stromem sleduji virtuózní souhru čtyř párů pružných tlap. Vteřiny se prodloužily jako ve zpomaleném filmu," dodává autorka.
Zajímá vás celý příběh? V kostce to dopadlo tak, že ačkoliv si feny ze zápasu odnesly i krvavá zranění, rozzuřeného divočáka se jim podařilo zahnat a paní Saša v pořádku dorazila k rodině a vánočnímu stromku. Jak sama uvádí: "Babička neměla čas na zkoumání stavu prašnosti mé domácnosti, protože mladé feně měnila řepíkové obklady na sešitém boku." Celé poutavé vyprávění Alexandry Horákové najdete zde.
Pokud také máte nebo znáte zvířecího hrdinu, přihlaste ho do projektu, jehož cílem je poukázat na to, jak výjimečný vztah často panuje mezi zvířetem a jeho majitelem, a najít inspirativní zvířecí hrdiny České republiky.
Zapojte se do projektu Můj hrdinaNa serveru Můj hrdina můžete nominovat jakéhokoliv psa nebo kočku, kteří jsou pro svého majitele jedineční a důležití. Ať už někoho přímo zachránili nebo mu svou přítomností pomohli či pomáhají v těžké životní situaci. Současně můžete posílat hlasy těm, kteří si to podle vás nejvíc zaslouží. Každý měsíc od dubna do srpna postoupí hrdinové s nejvyšším počtem hlasů do zářijového finále.    Abyste mohli hlasovat a sbírat body, vytvořte si profil. Ideálně tak, že na titul Můj hrdina rovnou nominujte svého vlastního mazlíčka. |
