Supervizor a spoluautor výzkumu z Queen Mary University of London Lars Chittka tvrdí, že schopnosti čmeláků jsou docela známé, ale zatím byly ověřovány jen v situacích, které jsou blízké těm, do kterých se přirozeně čmeláci dostávají.
Už před nedávnem si vědci ověřili, že se čmeláci dokázali naučit tahat za šňůrku podobnou umělé květině, pokud dostali za odměnu pamlsek (více zde). Kritici sice tvrdili, že se tato činnost vzdáleně podobá tomu, co dělají čmeláci v přírodě, ale všechny překvapilo, že si toto čerstvě nabyté umění dokázali v komunitě navzájem předat.
Nyní vědci zvolili činnost, kterou z přírody čmeláci znát nemohou. Pokoušeli se je naučit, jak odkulit kuličku podobnou fotbalovému míči do ohraničeného středu plochy. Když se to čmeláčímu fotbalistovi podařilo, dostal za odměnu trošku cukrové vody (viz video).
Při učení přitom zjistili, že všichni čmeláci nejsou stejně šikovní, ale ti nadaní se velmi rychle učili. Vědci k tomu použili model čmeláka přilepený k tužce. Když tento model „dokopal“ míč do brány, stačilo, aby ho živí čmeláci pozorovali a dokázali ho pak napodobit.
Zajímavé bylo, že fotbaloví čmeláčí začátečníci se na úkol vrhali bez rozmyslu, kdežto zkušení závodníci si nejprve obhlídli hřiště a vybrali si ten balon, který byl nejblíže k cíli a se kterým by měli mít nejméně práce.
„Z této studie vyplývá, že čmeláci jsou schopni učit se a adaptovat nejen v rámci svých běžných podmínek, ale jsou ve vývoji schopni zajít i dále. Zřejmě jsou tedy schopni přizpůsobit se vnějším okolnostem daleko více, než jsme byli dosud schopni připustit,“ vysvětlil jeden ze spoluautorů studie Olli Loukola.
Půvabná byla ovšem reakce jednoho z britských čtenářů deníku MailOnline, který pod článek o čmeláčích fotbalistech napsal: „Skoro se zdálo, že sleduju svůj místní tým „The Tigers“. Stejné barvy, stejný potácející se styl a po jednom bodnutí se stočí do klubíčka a zemřou.“
Podívejte se, jak jsou čmeláci učenliví, když si měli za odměnu poradit s provázkem.
24. října 2016 |
