Stavba na rozlehlé parcele v návaznosti na krajinu vyžaduje smysl pro kompozici a značný cit, proto chtěli majitelé novostavby na zelené louce svěřit odborníkům i řešení zahrady. Nakonec ale zjistili, že si poradí sami a navíc tomuto hobby zcela propadli.
Cesta z činžáku k samostatnému zahradničení
Do úprav pozemku se pustili, když měli střechu nad hlavou. S dlážděním dvora, stavbou kamenných zídek a první výsadbou pomohli známí. Výsledek si ale majitelé představovali trochu jinak, proto si další členění pozemku už rozvrhli sami.
Přestože bydleli celý život v činžáku a v životě je nenapadlo, že by jednou mohli zahradničit, vybrali sami místo pro jezírko a navrhli tvar výkopu. Průvodce stavbou zahradního jezírka najdete v předchozím článku.
Volba padla logicky na původní louku, z vyhloubené zeminy se rozhodli vytvořit terénní vlnu, na jejímž vrcholu postaví altán. To by se ovšem nepovedlo, kdyby na kopec nenavezli dalších 18 tatrovek z výkopu pro nedaleký supermarket.
Z podobných staveb v okolí pak pochází i většina kamene využitého na zahradě, hlavně bílého a červeného pískovce. "Z prvního jsou všechny zídky včetně skalky a druhý lemuje jezírko," vysvětlují manželé.
Své místo našla i ozdravovna zeleně
Když majitelé terén kolem novostavby nejprve důkladně zplanýrovali, domodelovali a oseli trávníkem, postupovali logicky správně. Než začali hledat inspiraci, jak zahradu ozelenit, měli hotové také všechny komunikace, tedy cesty a schodiště.
Správně vsadili na živý plot s nepravidelnou hradbou rostlin po obvodu. S vnitřním členěním a zelenými předěly si už ale dvakrát jistí nebyli, protože neměli k dispozici vzrostlou zeleň.
"Pak jsme ale potkali pana Macháta, zkušeného zahradníka z Brandýsa, který měl odpověď na každou naši otázku. Nejvíc nám pomohl se skalkou, hlavně se skládáním kamenů a s výběrem rostlin. Právě díky němu jsme nakonec zjistili, že nejlépe se nám ujímá zeleň z jeho vlastní školky. Naproti tomu kytky z hobby marketů často nedožily další sezóny," vzpomínají oba na první zkušenosti.
Proto také došli k tomu, že si na plácku za plotem zřídili malou ozdravovnu pro neduživou zeleň. "Pokud se některému keříku či stromku nedaří, jednoduše ho vykopeme, přesadíme do polepšovny a když se uzdraví, vrátíme ho zpět," vysvětlují celý princip. Osvědčil se jim i proto, že neustále něco nového kupují, aniž by dopředu věděli, kam s tím.
Dnes už by spoustu věcí udělali jinak, protože by si tím ušetřili spoustu času i starostí. "Ale jak jinak než metodou pokusů a omylů bychom přišli na to, které kytky vypadají pěkně i po odkvětu, případně kterým druhům to spolu sluší ve větších skupinách? Leccos se samozřejmě dozvíme z knížek a časopisů, protože nic jiného se u nás doma nečte a televizi vlastně neznáme. A inspiraci čerpáme také různě na cestách. Jenže to stále nestačí, protože osobní zkušenost, ať už dobrou nebo špatnou, nic tak účinně nenahradí," konstatují dnes nad stále nedokončenou zahradou.
Další zajímavé zahrady pro inspiraci najdete v říjnovém čísle časopisu Knihovnička Zahrada.