Mistrovství světa se konalo v nejjihovýchodnějším cípu Polska na řece San a vyrovnávací nádrži Myczkowce na stejné řece pod Solinským jezerem.
V družstvu byli tři služebně velmi zkušení závodníci a dva naopak velmi mladí, pro které to bylo první mistrovství, i když nějaké mezinárodní zkušenosti už mají.
Český tým na stupni vítězů
Během závodu to pro Čechy vůbec nevypadalo růžově, poslední den ale měli štěstí a přetáhli se přes favorizované Francouze.
Kapitánem reprezentace byl Martin Musil, mnohonásobný medailista v individuálních soutěžích a člen družstva, které v letech 1986 až 1996 pětkrát získalo také světový titul.
Jak si muškaři v posledních letech vedou na mezinárodní úrovni?
Výsledky MSMartin Musil - vedoucí týmu Tomáš Starýchfojtů - státní trenér Pavel Chyba - reprezentant (1. místo v jednotlivcích) Tomáš Adam - reprezentant (2. místo v jednotlivcích) Roman Jörka - reprezentant Martin Drož - reprezentant Antonín Pešek - reprezentant |
Jaké ryby se na mistrovství lovily nejvíc?
Na vyrovnávací nádrži Myczkowce převažoval vysazený potočák ve velikosti do 30 cm, ten se lovil v poměrně velkém množství, občas se podařilo ulovit i některé starší nebo původní ryby. Vše to byli pstruzi potoční i v jezerní formě. Duháci se v polských řekách a jezerech prakticky nevyskytují, pokud odněkud neutečou z nějakých soukromých rybníčků. Platí tam zákaz jejich vysazování.
Video z předávání medailí českému týmu:
Na co jste chytali?
Používali jsme pruty 9-10 stop, potápivé šňůry nebo rychlé intermídy. Velmi dobře se osvědčily i takzvané vymetačky.
Poláci si pro sebe velmi dobře připravili terén. Na závodním Sanu se před šampionátem (31 dní) totiž nesmělo nikde trénovat. Nakonec jsme toho moc nenatrénovali, byli jsme tam v podstatě jen pro to, abychom tu řeku viděli...
Trochu jsme znejistěli, když jsme viděli, jakým způsobem lovili domácí Poláci - dlouhá, odhozená nymfa - v místech, kterými jsme sami prošli, ale v podstatě taky nechytili nic.
Jak probíhaly závody den za dnem?
První kolo jsme vyhráli, i když si Martin Drož na svém úseku vylosoval snad to nejhorší místo ze všech. Dlouhá pomalá jáma... Bohužel se mu i přesto, že chytil asi 30 ryb, nepodařilo zapsat žádnou mírovou, takže dal nulu. Z toho jsme se vyhrabávali další dvě kola.
Ostatní kluci v prvním kole výsledek družstva velmi podrželi skvělými výsledky jak na jezeře, tak na ostatních říčních sektorech.
Druhé kolo už tak dobré nebylo, a tak jsme na konci prvních dvou kol byli za Francouzi, Poláky, Slováky, Jihoafričany a Nory až na 6.místě.
Do druhého soutěžního dne jsme šli s obavami, jak to bude pokračovat. Celý první den se prakticky opakoval. I když jsme neměli nulu, na některých sektorech se nám nepodařilo uspět a umístění v polovině sektorů nás nahoru vůbec neposunulo. Naopak se zdálo, že týmy z aktuální špičky, tedy Francie, Polsko a Slovensko se nám vzdalují a jsou již skoro mimo dostřel.
Druhý den odpoledne bylo volno. Sedli jsme si, dali hlavy dohromady a vyhodnotili, co bylo špatně, a jak budeme postupovat dál. Nakonec jsme si ale řekli, že se budeme držet toho co umíme, toho co máme vyzkoušené a věřit, že se nám již vyhnou velmi špatné losy a místa.
Ve volném čase je ale taky čas na nervozitu...
Samozřejmě se k nám dostaly různé informace o použitých muškách úspěšných týmů, vzory, způsoby lovu, ale vyhodnotili jsme tyto případné změny našich způsobů a mušek jako cestu do pekel.
Do třetího dne jsme se probudili se zjištěním, že v noci byly obrovské průtrže mračen a dál silně prší. Dá se bez nadsázky říci, že nám pršelo velké štěstí.
Noční vydatné lijáky a bouřky zakalily a zvedly všechny malé říčky a potůčky, vlévající se do závodního Sanu. Najednou již San nebyl tou křišťálovou řekou, ale minimálně z jedné poloviny "žlutou" řekou a pomalu s přibývajícím deštěm a postupem dne se čistá voda pouštěná z jezera mísila se zakalenou vodou ze všech přítoků. Naše dolní místa v sektorech byla najednou mírnou výhodou, protože sem kalná a pak už prakticky nechytatelná voda dotékala o něco později než závodníkům na horních úsecích.
Museli jste měnit taktiku?
Možná trochu, ale podstatné bylo, že naši kluci jsou natolik dobří a zkušení, že se okamžitě dokáží přizpůsobit změně podmínek a použít jiné, efektivnější metody nebo mušky. Na to týmy, které měly "natrénováno" na malou křišťálovou vodu prostě zareagovat nedokázaly.
Jak to řekl Pavlík Chyba: naše poslední dvě kola "byl takovej kalup", že na to žádný tým nemohl reagovat. Dělali jsme v podstatě umístění do první šestky až sedmičky v každém z posledních dvou kol v každém sektoru.
Francouzi zachytali poměrně dobře a vyrovnaně a také se po skončení závodu radovali z titulu mistrů světa. Měli ale zřejmě mírně zkreslené informace. Asi už s námi nepočítali a jejich sebeuspokojení z vlastních výsledků nakonec přebilo obrovské zklamání. To se pak také ukázalo na banketu a po vyhlášení výsledků, kdy nám, jako je to normálně obvyklé, nepřišli ani jako celý tým pogratulovat (kromě podání ruky při vyhlášení výsledků v Krosně na náměstí).
