Venkovní "výběh" na hlemýždí farmě

Venkovní "výběh" na hlemýždí farmě | foto: Profimedia.cz

Chov i konečná úprava hlemýžďů je dřina, jejich dietní maso ale stojí za to

  • 17
"Naši hlemýždi jsou měkčí a jemnější než ti, které si můžete koupit běžně v supermarketu," vychvaluje své svěřence majitel jedné z největších hlemýždích farem v Belgii, vystudovaný agronom Eric Frolli. Také jsou proti těm z řetězců dvakrát dražší. Jenže vyprodukovat dobré hlemýždě je dřina.

Farmáři nechají hlemýždě nejprve vyrůst ve sklenících či jiných zateplených prostorách. "To trvá zhruba od února do půlky května, pak jdou do venkovních ohrad," říká majitel farmy, která ještě donedávna sídlila v prostorech bývalého nádraží nedaleko Warnantu. Loni ale Frolli vybudoval novou budovu se třemi skleníky a třemi otevřenými výběhy, v nichž šneci zůstávají do srpna až září.

Chuť masa závisí na tom, co spasou

Během růstu se hlemýždi krmí tím, co jim roste ve výběhu, což bývá hlavně zelí. K tomu ale ještě dostávají například speciální mouku s vápníkem, ta je dobrá nejen pro chuť a kvalitu masa, ale i ulity.

Hlemýžď neprve potřebuje vyrůst ve skleníku nebo jiném zatepleném prostoruCo se kvality masa týká, i u hlemýžďů záleží na složení stravy a podmínkách chovu

"Pak přichází fáze, která je možná ještě náročnější než samotný chov," nastiňuje farmář proces, při němž s několika kolegy měkkýše zpracovává a připravuje pro distribuci do obchodů či restaurací.

Z farmy odchází hotové lahůdky

Nejprve je třeba hlemýždě na dobu nejméně čtyř dnů dát stranou tak, aby se ponořili do spánku, který je prý u nich velmi hluboký. Probuzení z této letargie jim pak trvá i několik dní. Díky tomu by pro nebohé šneky neměla být tak bolestná další operace, během níž jsou uvařeni. Viz předchozí článek o vaření korýšů, konkrétně humra.

Následuje odstranění ulit, omývání, další zpracování v zelenině či bujonu, pak jsou vráceni zpět do ulit. "Neprodáváme živé hlemýždě, nikdo by si je nekoupil. Lidi ani pořádně nevědí, jak je správně připravit. Je to hodně pracné," říká farmář. Nicméně existují i výrazně jednodušší postupy, než jaký razí on. "Třeba v Maroku je prostě jen uvaří a servírují rovnou z kotle," podotýká věcně.

Frolli s partnery ročně vyprodukuje zhruba 500 až 600 tisíc hlemýžďů, tedy něco kolem sedmi tun. Zhruba dvakrát tolik hlemýždi během chovu spotřebují potravy. Malí šnečci se prodávají tak kolem jednoho eura (24,80 Kč) za sto kusů. U těch běžných pak kilo stojí kolem čtyř eur (99 korun).

"Naši jsou tak dvakrát dražší než ty ze supermarketů, ale tam je také nenajdete," poznamenává farmář, mezi jehož odběratele patří hlavně specializované obchody a restaurace. Klienty má i ve Finsku a v Nizozemsku, i když naprostá většina je z blízkého regionu.

Je libo exkurzi na hlemýždí farmu?

Čistě chovatelsko-producentská činnost postupně přerostla i v turistickou atrakci lákající na návštěvu. Stejně jako další hlemýždí farmy totiž i Frolliho usedlost v krásné ardenské krajině nabízí exkurze pro skupiny návštěvníků.

Hlemýždí farma je farma jako každá jiná

"Občas nám tu sice nějaká paní řekne, jestli to není kruté, ale to jsou spíš výjimky. Většina lidí má hlemýždě ráda, proto také přijedou. Chtějí vidět, jak se chovají, a na závěr prohlídky v našem obchůdku také nějaké ochutnají, hlavně naši specialitu," uvedl majitel, který chová především hlemýždě, jimž se říká "malí šedí" a "velcí šedí".

Hlemýždí maso má málo kalorií a hodně proteinů

Svůj speciální recept sice přesně popsat nechtěl, nicméně naznačil, že kromě bujonu, v němž se zvířátka zbavená ulit vaří, při přípravě pokrmu používá hlavně rajčata, houby a slaninu. K nejznámějším a nejrozšířenějším receptům patří hlemýždi s česnekovým máslem. Jak ale Frolli říká, šéfkuchaři z restaurací, do nichž malé šedé měkkýše dodává, recepty obměňují klidně i třikrát za rok.

Farmáři chovající hlemýždě jsou na své svěřence pyšní

Konkurenční farma U staré lípy z nepříliš vzdáleného Bierwartu na svých webových stránkách mimo jiné vyzdvihuje výhody, jaké má pojídání šnečků pro lidské zdraví. "Hlemýžď má pouze 70 kalorií na 100 gramů a obsahuje 75 procent proteinů vynikající kvality, 15 procent tuku a malé procento cukrů. Je zajímavým zdrojem železa, hořčíku a fosforu," vychvalují své chovance majitelé farmy, podle nichž jsou šneci dobří mimo jiné pro lidi s kardiovaskulárními problémy.