Štípání dřeva je pro mnoho lidí sport, u kterého příjemně relaxují. Kdo ale denně topí doma dřevem, může časem štípání dříví začít pociťovat jako nepříjemnou povinnost. Není proto určitě náhoda, že se v naší soutěži o Nejlepšího kutila Hobby sešly hned čtyři nápady, jak si přípravu dřeva usnadnit.
Tři z nich popisují stavbu štípačky, čtvrtý nabízí tip na jednoduchou pomůcku, která usnadní řezání dřeva na otop pomocí motorové pily.
A proč zrovna štípačky? Důvod je jednoduchý: ty běžně prodávané jsou buď málo výkonné a určené jen na malá polena, anebo jsou ďábelsky drahé. Malé čtyř- nebo pětitunové stojí okolo pěti tisíc, za výkony nad deset tun se platí desetitisíce.
Chtěl jsem hlavně velký výkon
Velkou vertikální štípačku si před rokem vyrobil Štěpán Směřička. "Dříve jsme velké kusy tvrdého dřeva štípali ručně za pomoc klínků a velkého kladiva, což bylo velmi náročné. A tak jsem zkusil vyrobit vlastní štípačku, abych si ulehčil práci," popisuje pohnutky pro stavbu.
"Srdcem stroje je hydraulický zvedák automobilů, který jsem našel ve šrotu. Šrotoviště se ostatně stalo zdrojem i pro jiné součástky. Nejtěžší bylo vyztužit rám tak, aby se neohnul nebo nepopraskaly sváry, což se při první zkoušce stalo," přiznává metodu pokusu a omylu.
Dimenzování pevnosti pro něho bylo důležité. Nechtěl ale, aby byl stroj příliš těžký a aby tedy bylo možné s ním na kolečkách pojíždět. "I když 100 kg podle mých odhadů má," doplňuje. Stroj je podle něho velmi tichý a udělá velký kus práce.
Pro celou vesnici
Další příspěvek přišel trochu netradiční cestou. Jaroslava Dočkala totiž přihlásila jeho manželka s tím, že to má být pro něj překvapení. "Asi jeho výrobek moc dobře nepopíšu. Štípačka má motor s výkonem 4 kW, tlak pístnice 11 tun, délka dřeva na štípání je 125 cm," píše.
Štipačka má tažné zařízení za auto nebo traktor. "Víc jsem bohužel tajně nezjistila, každopádně to manžel se synem vyráběli asi půl roku. A všichni jim to chodí obdivovat a samozřejmě si půjčovat," píše. Ostatně zavinili si to sami - kdyby nestavěli horizontální štípačku jako přívěs, nikdo by si ji nepůjčoval.
Také tato štípačka patří mezi velmi výkonné stroje. Malé horizontální štípačky mívají tlak kolem 5 tun, délku pro polena do 40 cm a stojí kolem pěti tisíc korun. Takto výkonné štípačky se silou řadí mezi profesionální stroje a jejich cena se obvykle pohybuje od 20 tisíc korun výš.
Vítěz soutěže Stanislav Melaga spěchal
Roky štípal palivové dřevo sekerou, ale boom štípaček se nevyhnul ani jemu. "Rozhodl jsem se pro kuželovou štípačku, protože je méně náročná na výrobu, ale hlavně protože je mnohem rychlejší než hydraulická," vysvětluje.
Základem je elektromotor o výkonu 4 kW a 950 ot/min, na hřídel je nalícován kužel o průměru 80 mm se stoupáním 5 mm v délce 15 cm, celková délka kuželu je 30 cm (ten svůj si soustružil sám, ale lze ho sehnat i hotový, stojí asi 1300 Kč). Stojan je svařen z jekl profilů a má kolečka pro snadnou manipulaci. Pracovní stůl je z 2 mm silného plechu a je vyztužen žebry, pod kuželem je přišroubován bezpečnostní klín bránící pootočení nebo podtažení špalku pod kužel.
Na konci kuželu je vyfrézována nuta pro nasazení stranového klíče v případě zatažení do dřeva a zastavení motoru. Motor je ovládán reverzačními stykači s trojtlačítkem a reverz nemá přídrž (zpáteční chod je jen při stisknutém reverzačním tlačítku), je chráněn motorovým spouštěčem. Práce s touto štípačkou je snadná a velice rychlá, viz video, náklady na stavbu se starším motorem majitel odhaduje na 1 700 Kč.
Štípačku už bohužel nemá, známý ho "ukecal", aby mu ji prodal, bude si muset postavit novou. Jedinou vzpomínkou na ni je krátká ukázka práce na YouTube, na kterou se můžete nahoře podívat.
Když jste na řezání sami
"Každoročně potřebuji na topení nařezat motorovkou dvoumetrové klády různých průměrů na 35 cm kusy," psal nám Pavel Branč. "Ty se mi totiž vejdou do malé štípačky na dřevo," vysvětluje.
Na běžně používaných kozách se dřevo na špalky řeže špatně, je třeba mít pomocníka. Majitel zlepšováku na to šel jinak. Ze zbytků železa, které našel v dílně, si svařil speciální stojan. "Nějaká účka na spodek, trubky na vršek a k tomu nějakej vinglík a pásovina. Natřeno zbytkem barvy, co jsem tam ještě našel - proto je modrý," popisuje krok za krokem výrobu. Pořizovací náklady tedy byly vlastně nulové, investoval asi tři hodiny práce.
Do stojanu lze upevnit kmeny různého průměru (rozsah je asi 10 - 30 cm), stačí nastavit pohyblivou část. Pak už jen v pohodlné výšce motorovkou nařezat na potřebné kousky.
"Původně tam nebyl pod tou kládou umístěný rošt, ale odřezy mi padaly na nohy, tak jsem ho tam dodělal. Stojan ušetří hodně námahy a hlavně záda, nemusím se ke kládám ohýbat," shrnuje Pavel Branč
