Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Desatero pro prodej i nákup umění a starožitností se v krizi může hodit

aktualizováno 
Obchodníky s uměním ekonomická krize příliš netrápí. Naopak, movití zákazníci do něj právě teď investují. A ti chudší zase nabízejí k prodeji zajímavé obrazy, starý nábytek a další věci zděděné po předcích.

Oskar Kokoschka a jeho obraz Londýn - Chelsea Reach (vydražen za 19,5 milionu). | foto: archiv autora

Ovšem zdaleka ne každý, kdo se chce do tohoto obchodu z jedné nebo druhé strany zapojit, se dobře orientuje v oboru. Kvůli své neznalosti a často i naivitě se obě skupiny mohou stát snadným terčem podvodníků. Pokud tedy o podobném nákupu či prodeji také uvažujete, mohou se vám hodit rady zkušeného kunsthistorika (nepřeje si být z pochopitelných důvodů jmenován, ale redakce jeho identitu zná).


Desatero pro kupce


- Neberte vůbec v úvahu stáří předmětů, neznamená nic. Uměleckému dílu dává hodnotu věhlas, talent a schopnosti autora, doba vzniku je druhotná.

- Nekupujte přes internetové aukce věci větší hodnoty. Je to až příliš rizikové. Místo originálu můžete dostat lacinou kopii a není si kde stěžovat.

- U dražších děl si objednejte vlastní znalecký posudek od renomovaného odborníka. Nespoléhejte na ten, co nabízí prodávající, nemusí být pravý. Dokonce ani u pravého posudku vám nikdo nezaručí jeho objektivitu. (Znalec totiž může posléze tvrdit, že se spletl, žádný postih ho za špatný posudek nečeká, naše zákony to bohužel umožňují.)

- U obrazů, jejichž cena se pohybuje v řádu mnoha milionů korun (Filla, Šíma, Kupka, Čapek, Zrzavý, Kokoschka aj.) je nejjistější požádat o posudek Národní galerii. Existují totiž tak dokonalá falza, že jsou odhalitelná jen za pomocí nejmodernějších metod.

- V zastavárnách či bazarech Picassa neženete. Na druhou stranu jejich majitelé nejsou až takoví odborníci, takže tam lze pořídit dost levně díla méně známých autorů, zejména regionálních. Na těch se dá vydělat pár tisíc, někdy i víc.

- Pokud míníte nakupovat v konkrétním starožitnictví, sežeňte si na něj nejprve reference. V případě, že se chcete sběratelství věnovat seriózně, udělejte si jasnou představu, jak by měla vaše sbírka vypadat. Pro případný pozdější prodej je nejlepší ucelená sbírka, ať už se jedná o autora nebo umělecký sloh.

- U drobnějších věcí (šperků, drahých kamenů, zlata, mincí, apod.) se doporučuje zvláštní obezřetnost nejen při koupi, ale i po ní. Kapsáři jsou vynalézaví a mají své tipaře.

- Měli byste vědět, že za pravost věcí v dražbě se neručí. Velké aukční domy sice podle svých možností ověřují původ i autorství díla, ale ani u nich není stoprocentní jistota. Určitě se vyhýbejte malým aukcím, kde se draží všechno možné.

- Obcházet venkovská stavení není úplně ideální metoda, nemusí vás vůbec vpustit dovnitř. Navíc musíte být skutečně fundovaní, abyste poznali, co z letitých věcí má skutečnou hodnotu a co je nepotřebná veteš.

- Pokud chcete koupit objemnější předměty - například starý nábytek - a prodávající vás pozve k sobě do bytu, běžte tam raději bez peněz. Nejlepší je vzít si doprovod, který s nimi počká v autě či někde poblíž.


Devatero pro prodávající

- Bazarům a zastavárnám se raději vyloženě vyhýbejte. Majitelé obvykle dovedou odhadnout zákazníka už od dveří a neomylně poznají tzv. "kavku".

- O autorovi díla si sežeňte informace před tím, než budete jeho dílo nabízet. Jména dobrých malířů, výtvarníků, sochařů, apod. vždy najdete v odborné literatuře.

- Nikdy nic neprodávejte v prvním obchodě. Snažte se jich obejít co možná nejvíc a srovnejte si nabídky. Je vždy výhodnější dát věc "do komise". Sice trvá déle, než se dočkáte peněz, za to jich je obvykle mnohem víc.

- Při prodeji objemnějších věcí, například nábytku, si pořiďte kvalitní fotodokumentaci. Právě ta může rozhodnout o ceně. Pokud se dostavíte s ošoupanou fotkou z rodinného archivu, je jasné, že jste amatér.

- Zkuste si alespoň orientačně zjistit, co se nejvíc cení u vámi nabízeného zboží. Například u mincí jsou to kromě materiálu či stáří nejvíce defekty, díky nimž byly staženy z výroby. Namátkou třeba pětikoruna z roku 1952 a koruna z roku 1947.

- Zrovna tak stará poštovní známka z exotické země hodnotu mít může, ale nemusí. Sběratelský klenot z ní spolehlivě udělá malý počet vydaných emisí, dále přetisky či chyby tisku.

- Neprodávejte prsteny s kamenem a šperky "na váhu". Je to vysoce prodělečné, to si je raději nechte.

- Nepodceňujte moderní předměty, včetně elektroniky a určitě všechny nevyhazujte. Počítač Macintosh Classic II z roku 1980 je vystaven v Muzeu moderního umění v NY a už teď na něm lze vydělat. Natož pak za pár let, kdy bude patřit mezi starožitnosti.

- U věcí, k nimž máte silný osobní vztah, se důkladně zamyslete, zda je jejich prodej opravdu nutný. Třeba se vaše finanční situace dá vyřešit jinak. Vzpomínky jsou cennější.

Autoři:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.