Svoje řemeslo opravdu ovládá. Na to už má Michal Podsedník v ruce nejen výuční list, ale čerstvě i čtvrté místo z „kamnářské olympiády“ EURO 2015, tedy z evropské soutěže kamnářů do pětadvaceti let, která se koná každé čtyři roky.
V rakouském Welsu skončil na konci ledna po třídenní soutěži ve stavění kamen jako první Švýcar, druhý Němec, třetí Rakušan, hned za nimi Michal. A čtvrté místo v konkurenci zemí, kde nebyla kontinuita kamnářského řemesla na desetiletí přerušena jako u nás, je naprosto skvělé.
„Umístit se hned za reprezentanty zemí, v nichž je kamnářské řemeslo na nejvyšší úrovni v Evropě, to je velký úspěch. Michal je kamnář srdcař, jako jeho učitel to dobře vím a věřím, že ve svém snažení a píli nepoleví,“ komentoval úspěch svého žáka Pavel Rynda, prezident Cechu kamnářů ČR, který vede odbornou přípravu učňů na pražském Jarově a Michala do soutěže sám navrhl. Pyšný je na žáka své školy i ředitel Střední odborné školy stavební a zahradnické Miloslav Janeček.
Jako nejmladší a ještě studující soutěž zvládl jako profík
Sluší se zmínit, že Michal byl mezi evropskými reprezentanty nejmladší a jako jediný ještě studující, ostatní mladí už se ve svém oboru živí. Bezprostředně po soutěži byl z výsledku zklamaný, čtvrté místo vždycky trochu bolí, s odstupem je ale sám z výsledku nadšený.
Technický list kamen měl dopředu nastudovaný dobře, nic nepodcenil, ale svoji roli jednoznačně sehrála nervozita a nezkušenost. Michal ale nezapadl a svůj boj s časem, aby kamna stihl dokončit v limitu, nakonec se ctí ustál.
Účast oceňuje jako zkušenost k nezaplacení. „Mile mě překvapili ostatní soutěžící, protože jsme se všichni snažili si navzájem pomáhat, půjčovali si nářadí a podobně. Obrovskou podporou pro mě byla rodina i lidé z kamnářského cechu, strašně si toho vážím,“ říká mladý kamnář.
Chce to nadšení i výdrž, pak je stavění kamen radost
S Michalem si povídáme v kamnářské dílně jeho domovské pražské školy, na jejímž internátě jako mimopražský i bydlí, pochází totiž z Bystřice nad Pernštejnem. A momentálně jsou v Česku jen dvě školy, kde se lze poctivou kamnařinu naučit. Právě v Praze na Jarově a v Horní Bříze.
Střední odborná škola stavební a zahradnickáStřední odborná škola, která absolventům základních škol z celé republiky (mají svůj vlastní domov mládeže) nabízí celkem 37 studijních a učebních oborů, například uvedenou kamnařinu, ale i obory jako je truhlář, zahradník, tesař, klempíř, kominík, instalatér, malíř, pokrývař a další. Prohlédnout si školu včetně špičkově vybavených dílen mohou zájemci v rámci Dne otevřených dveří v úterý 17. února od 14 do 17 hodin (více zde). |
A buďme za ně rádi, za socialismu se totiž provozování kamnařiny jako typické drobné živnosti netrpělo a v šedesátých letech se tento obor přestal vyučovat úplně. Spousta domácností navíc začala topit levným plynem, od tradičních kamen se upouštělo a kamnařina se stala zapomenutým řemeslem. Až po revoluci, v roce 1995, nadšenci založili Cech kamnářů České republiky, posléze se podařilo obnovit i učební obor kamnář. A bylo na čase, protože řada domácností se k topení dřevem v kamnech opět vrací.
Ačkoliv Michal už mohl s výučním listem prchnout zpět do rodné Bystřice a vydělávat, na škole ještě zůstal. Studuje první ročník dvouletého nástavbového studia, aby se domů vrátil s maturitou. Ale s pokorou i hrdostí nám do detailu předvádí nádherná kamna, na kterých se učni na Jarově kamnařinu učí.
Krásně umí mluvit i o sálavém teple kamen, na které nedá dopustit jako na nejzdravější možné vytápění. Evidentně kamnařinu miluje a považuje ji za umění. „Líbí se mi, že je to skutečně tvůrčí práce. Musím umět kamna navrhnout i postavit, od začátku je to celé na mně. Je nádhera přijít k někomu domů a za týden mu tam postavit kamna, která budou jeho rodině sloužit po generace, za nutné minimální údržby samozřejmě,“ vypráví nadšeně. Navíc věří, že kamnařina jako obor má vzhledem k úbytku fosilních paliv budoucnost.
Věříte, že i dnes platí pořekadlo „Řemeslo má zlaté dno“?
 |
